Input:

č. 25/1963 Sb. rozh., Garance

č. 25/1963 Sb. rozh.
Podle § 41 zákona o právu rodinném lze soudní rozhodnutí o výchově a výživě dítěte změnit i k žádosti toho z rodičů, jemuž výchova dítěte nebyla svěřena, jestliže úprava výchovy dítěte podle tohoto rozhodnutí se dostane do rozporu se zájmy dítěte a zájmem společnosti, a to zejména proto, že se mezi dítětem a rodičem, jemuž bylo dítě svěřeno do výchovy, vyvinul takový vztah, který zdárný průběh výchovy dítěte ohrožuje.
(Rozhodnutí krajského soudu v Brně z 8. června 1962, 6 Co 77/62.)
Okresní soud v Gottwaldově svěřil rozhodnutím z 23. 3. 1961 tři nezletilé děti do výchovy a výživy matky a otci bylo uloženo přispívat na potřeby dětí částkami 300 Kčs, 250 Kčs a 150 Kčs měsíčně.
Otec dětí, který se nepodrobil tomuto rozhodnutí a nezl. Milana, který byl v jeho faktické výchově od září 1960, matce, jíž byl nezletilec svěřen do výchovy, nevydal, požádal o to, aby toto dítě bylo svěřeno do jeho výchovy a výživy, a to proto, že nezletilý chce být u něho vychováván, od matky neustále utíká a je ve faktické výchově otce od září 1960.
Matka nezletilých dětí s tímto podnětem otce nesouhlasila a trvala na tom, aby nezletilý zůstal a byl vychováván s ostatními sourozenci.
Okresní soud v Gottwaldově svěřil nezl. Milana do další výchovy a výživy svému otci, ostatní nezletilé děti pak byly ponechány ve výchovné péči své matky a otci uloženo přispívat na úhradu osobních potřeb těchto dvou dětí dosavadními částkami; nad výchovou všech nezletilých dětí byl současně nařízen dohled OPM, odboru školství a kultury ONV v Gottwaldově.
Krajský soud v Brně rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil.
Odůvodnění:
Podle ustanovení § 41 zák. o právu rod. lze soudní rozhodnutí o výchově a výživě dítěte změnit, změní-li se poměry. Zákon tu vychází nejen ze zásady, že způsob péče o děti se vždy řídí konkrétními možnostmi a schopnostmi rodičů, ale i ze zásady, že výchova dítěte musí vždy odpovídat jeho zájmům a totožnému zájmu společnosti. To znamená, že dostane-li se dosavadní úprava výchovy dítěte do rozporu s těmito zájmy, může být pružně nahrazena úpravou novou, všem požadavkům řádné a pokrokové výchovy dítěte vyhovující. Tak tomu může být i v případě, že se dosavadní úprava výchovy dětí ukáže být nevhodnou nejen se zřetelem k novým poměrům, ale i tehdy, jestliže předcházející úprava výchovy nesplnila naděje v ní kladené. Zde je ovšem nutno přísně rozlišovat případy, kde žádost o novou úpravu je uplatňována tím z rodičů, který se nepodrobil soudnímu rozhodnutí o výchově dítěte, dítě nevydal rodiči, jemuž bylo svěřeno do výchovy, ovlivňuje je a který využívá takto uměle vytvořeného faktického stavu, aby dosáhl změny soudního rozhodnutí. V takovém případě samozřejmě nemůže být rozhodnutí soudu nahrazeno novým. Jinak je tomu ale tehdy, jestliže dosavadní úprava výchovy dítěte se dostane do rozporu se zájmy dítěte a ztotožněným zájmem společnosti bez jakéhokoliv záměrného ovlivňování dítěte rodičem, jemuž dítě nebylo svěřeno do výchovy, a to např. proto, že se mezi dítětem a rodičem, jemuž bylo svěřeno do výchovy, vyvinuly takové nezdravé vztahy, zejména citové, které zdárný průběh výchovy dítěte ohrožují. Správné citové vztahy mezi dítětem a rodičem a z nich