č. 24/1965 Sb. rozh. tr., Garance
č. 24/1965 Sb. rozh. tr.
U recividistů, kteří zanedlouho po svém propuštění z výkonu trestu odnětí svobody se opět dopustí úmyslného trestného činu, je k dosažení účelu trestu zapotřebí důrazného trestního postihu.
Skutečnost, že odsouzený vícekrát trestaný recividista po propuštění z trestu řádně pracoval, sama o sobě nestačí ještě k závěru, že lze u něho docílit nápravy i mírnějšímu trestním postihem.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. února 1965 - 6 Tz 5/65.)
Rozsudkem okresního soudu Brno-město ze dne 30. 7. 1964 sp. zn. 2 T 343/64 byli obvinění O. B. a A. K. uznáni vinnými trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a odsouzeni každý k trestu nápravného opatření v trvání 8 měsíců se srážkou 20 % z odměny za práci.
Ke stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud tento rozsudek ve výroku o trestu zrušil a přikázal okresnímu soudu, aby v rozsahu zrušení věc znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Rozsudkem okresního soudu Brno-město ze dne 30. 7. 1964 sp. zn. 2 T 343/64 byli obvinění O. B. a A. K. uznáni vinnými trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a odsouzeni k trestu nápravného opatření v trvání 8 měsíců s 20 % srážkou z odměny za práci.
Při rozhodování o vině obviněných uvedeným trestným činem vycházel okresní soud ze zjištění, že obvinění, kteří byli již vícekrát trestáni a mají sklony k používání alkoholických nápojů a k rvačkám, dne 2. 2. 1964 v hostinci "U silnice" v Brně-Bohunicích v podnapilém stavu provokovali občany, obviněný K. napadl slovně A. Š., obviněný B. házel papírové pivní tácky na stůl, u něhož seděli hosté a na otázku jednoho z nich, proč to dělá, se ho snažil udeřit. Když jím byl odstrčen, obviněný K. přispěchal obviněnému B. na pomoc. Na to obviněný B. se snažil uvedeného hosta udeřit židlí. Došlo k vzájemné tahanici, při které byly rozbity sklenice a jiné předměty. Další výtržnosti obviněných bylo zabráněno teprve tím, že oba obvinění byli přítomnými hosty z restaurace vyvedeni.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 tr. ř. správnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i správnost řízení, jež mu předcházelo a shledal, že zákon byl porušen ve směrech uplatňovaných stížností pro porušení zákona.
Výrok napadeného rozsudku o vině obou obviněných trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. je opodstatněn zjištěnými okolnostmi a odpovídá zákonu. V tomto směru nelze rozsudku ničeho vytýkat.
Okresní soud však pochybil ve výroku o trestu tím, že oběma obviněným uložil trest nápravného opatření s odůvodněním, že obvinění jsou dobrými pracovníky a že proto tento druh trestu postačí k jejich nápravě, i když oba obvinění byli již pro podobné činy trestáni. Podle § 43 odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest nápravného opatření tehdy, jestliže vzhledem k osobě pachatele a možnosti jeho nápravy není k dosažení účelu trestu třeba uložení trestu odnětí svobody. Hlavními kritérii při úvaze, zda v konkrétním případě postačí k…
