Input:

č. 24/1964 Sb. rozh., Garance

č. 24/1964 Sb. rozh.
Při posuzování okolností zvláštního zřetele hodných ve smyslu § 130 o. s. ř. je třeba přihlédnout k osobním, majetkovým, výdělečným a jiným poměrům obou (všech) účastníků, tedy nejen toho, koho by podle obecného ustanovení § 129 o. s. ř. stíhala povinnost nahradit náklady řízení, nýbrž i toho, jehož majetková sféra by byla použitím tohoto výjimečného ustanovení dotčena; je třeba povšimnout si také okolností, které vůbec vedly k soudnímu uplatnění nároku a přihlédnout i k postoji účastníků v řízení.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. ledna 1964, 5 Cz 3/64)
Okresní soud Praha - západ rozhodl ve sporu o uznání vlastnictví k nemovitosti tak, že zavázal žalovaného uznat vlastnické právo žalobkyně k ideální polovině pozemku, dosud v pozemkové knize připsané žalovanému a zároveň trpět, aby na základě tohoto rozsudku bylo vloženo právo vlastnické na jednu polovinu této pozemkové parcely, připsané dosud žalovanému, do 15 dnů pod exekucí. Zároveň přiznal účinnost zpětvzetí návrhu na určení výlučného vlastnictví žalobkyně k domu a řízení v tomto směru zastavil. Ve výrokové části dále uvedl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí, přičemž, tento výrok odůvodnil okresní soud tak, že při rozhodování o nabytí vlastnictví cizí věci zpracováním je ve smyslu § 128 obč. zák. správné, aby v jednom řízení byly vyrovnány veškeré nároky mezi nabyvatelem a původním vlastníkem a vzhledem k tomu, že v souzené věci jde původně o spoluvlastnictví k pozemku, musí prý soud doplnit řízení přesným zjištěním všeho toho, co účastníci do pozemku vlastním nákladem vložili.
Krajský soud v Praze změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu, pokud jí bylo vyhověno, zamítl. Zároveň vyslovil, že žalovaný nese bez nároku na náhradu své náklady řízení u soudu prvého stupně i soudu odvolacího, včetně nákladů právního zastoupení. Toto své rozhodnutí opřel o ustanovení § 130 o. s. ř. a uvedl, že důvody zvláštního zřetele hodné spatřuje v tom, že tu jde o řešení spoluvlastnických vztahů a že žalobkyně je odkázána na malý důchod 452 Kčs měsíčně.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozhodnutím krajského soudu o náhradě nákladů řízení byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Jednou z hlavních zásad, z nichž vychází občanský soudní řád v ustanoveních o nákladech řízení, je zásada odpovědnosti za výsledek, podle které účastník má nárok na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva tehdy, jestliže měl proti odpůrci úspěch ve věci. Zásada tato, vyslovená v § 129, má však některé výjimky, a jednou z nich je ustanovení § 130 o. s. ř., podle něhož může soud výjimečně z důvodů