Input:

č. 23/1959 Sb. rozh., Garance

č. 23/1959 Sb. rozh.
Je v souladu se socialistickou morálkou a odpovídá účelu zákona č. 58/1956 Sb., který chce uplatnění nároku na náhradu škody za pracovní úrazy pracujícím usnadnit, aby provozovatelem ve i smyslu § 1 cit. zák. byl vždy zaměstnavatel, tj. podnik, pro který zaměstnanec plní svůj pracovní závazek.
Stal-li se úraz zaměstnanci v cizím provozu, spoluodpovídá (§ 239 obč. zák.) cizí zaměstnavatel jen tehdy, jestliže příčina úrazu má svůj původ v cizím provozu.
(Rozhodnutí krajského soudu v Olomouci z 24. září 1958, 4 Co 442/58.)
Lidový soud v Jeseníku zamítl žalobu na náhradu škody za pracovní úraz vznesenou proti Jesenickým dřevařským závodům z toho důvodu, že poškozený, dělník, se jako zaměstnanec Krajské správy lesů Olomouc pracovně neúčastnil provozu žalovaného podniku. Dospěl k závěru, že doprava a ukládání dřeva ve skladových prostorách žalovaného podniku byla nedílnou součástí provozu Krajské správy lesů Olomouc, a vyslovil, že žaloba není vůči žalovanému podniku po právu. Podle obsahu rozhodnutí zamítl soud ve skutečnosti žalobu pro nedostatek pasivní legitimace.
Krajský soud v Olomouci rozhodnutí soudu první stolice zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a k rozhodnutí.
Odůvodnění:
Podle § 1 zák. č. 58/1956 Sb. odpovídají za škody na zdraví nebo za škody vznikající smrtí, pracovním úrazem nebo nemocí z povolání ty podniky, ústavy, družstva nebo ostatní socialistické organizace anebo ty jiné podniky a osoby, v jejichž provozu (závodu) k nim došlo. Odpovědnou osobu nazývá zákon „provozovatelem“. Je tedy podle zákona provozovatelem ten, v jehož provozu (závodu) došlo ke škodě z pracovního úrazu.
Ustanovení § 1 cit. zák. nutno vykládat tak, že každý pracovní úraz se nutně stal v provozu zaměstnavatele, takže ke škodě, způsobené pracovním úrazem, vždy došlo v provozu zaměstnavatele. Jinak by nemohlo jít o úraz, který se zaměstnanci přihodil v přímé souvislosti s výkonem povolání. Je proto provozovatelem ve smyslu § 1 cit. zák. vždy zaměstnavatel, tj. ten podnik, pro který zaměstnanec plní svůj pracovní závazek.
Stal-li se pracovní úraz zaměstnanci v cizím závodě, stal se úraz také v provozu tohoto cizího závodu jen tehdy, jestliže příčina úrazu má svůj původ v provozu cizího závodu. V tomto případě spoluodpovídá cizí podnik se zaměstnavatelem, a to solidárně podle § 239 obč. zák. Tím je pasivní legitimace určena jasným a nepochybným způsobem, ať se pracovní úraz přihodil v závodě zaměstnavatele nebo kdekoli jinde. Je věcí poškozeného zaměstnance, zda chce spoluodpovědnost cizího podniku sám uplatňovat. Musí pak prokázat, že škoda má původ v cizím provozu. Neuplatní-li sám poškozený nárok vůči cizímu podniku, ale uplatňuje odpovědnost jen proti zaměstnavateli, má zaměstnavatel možnost požadovat na cizím podniku, aby ho zprostil podílu dluhu na něj připadajícího (§ 241 odst. 1 obč. zák.). Zaplatil-li již náhradu, může zaměstnavatel na cizím podniku žádat, aby mu nahradil podíl na něj připadající (§ 241 odst. 2 obč. zák.). Zavinil-li cizí podnik pracovní úraz, popř. zavinili-li jej jeho zaměstnanci nebo osoby jím užité v provozu, má zaměstnavatel vůči cizímu podniku postih podle § 35S> obč. zák. (§ 11 zák. č. 58/1956 Sb.).