č. 22/1970 Sb. rozh. tr., Garance
č. 22/1970 Sb. rozh. tr.
Přečinem podle § 3 odst. 1 zák. č. 150/1969 Sb. je čin vykazující znaky v tomto ustanovení uvedené jen tehdy, není-li vzhledem k stupni jeho nebezpečnosti pro společnost trestným činem.
I recidiva pachatele může být okolností, pro kterou dosahuje čin takového stupně nebezpečnosti pro společnost, jaký se předpokládá pro trestný čin v ustanoveních § 3 odst. 1 a 2 tr. zák.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 1. července 1970, 11 Tz 17/70)
Rozsudkem obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. ledna 1970 sp. zn. 1 T 184/69 byl P. Š. uznán vinným přečinem proti majetku v socialistickém a v osobním vlastnictví podle § 3 odst. 1 písm. a) zák. č. 150/1969 Sb. a kromě trestu uloženo mu též ochranné protialkoholní léčení. Nejvyšší soud ČSR tento rozsudek zrušil a přikázal obvodnímu soudu pro Prahu 9, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Napadeným rozsudkem byl obžalovaný P. Š. uznán vinným jednak přečinem proti majetku v socialistickém a osobním vlastnictví podle § 3 odst. 1 písm. a) zák. č. 150/1969 Sb., jednak trestným činem opilství podle § 201 tr. zák. Byl mu za to uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let a bylo mu dále uloženo ochranné protialkoholní léčení. Pro výkon trestu byl zařazen do druhé nápravně výchovné skupiny.
Přečin proti majetku v socialistickém a osobním vlastnictví spáchal obžalovaný podle napadeného rozsudku tím, že se dne 9. 8. 1969 vloupal do kantýny n. p. Montované stavby v Praze 9 - Proseku a tam odcizil 20 lahví 10° piva, které na místě vypil, asi 20 dkg gothajského a 20 dkg suchého salámu, který snědl, a větší množství cigaret, vše v ceně 704,- Kčs. Druhého dne pak jel ve Slaném na motocyklu v podnapilém stavu, čímž se podle napadeného rozsudku dopustil trestného činu opilství podle § 201 tr. zák.
Proti tomuto rozsudku podal generální prokurátor ČSR stížnost pro porušení zákona, v níž namítá, že obžalovaný byl napadeným rozsudkem uznán vinným přečinem proti majetku v socialistickém a osobním vlastnictví, ačkoli byl již vícekráte pro majetkové trestné činy odsouzen a trestán a též způsob provedení vloupání zvyšoval stupeň nebezpečnosti činu pro společnost tak, že se zřetelem k § 1 odst. 1 zák. č. 150/1969 Sb. již nešlo o pouhý přečin, nýbrž o trestný čin bez ohledu na to, že škoda činem způsobená nepřevyšovala 1500,- Kčs.
Nejvyšší soud ČSR shledal stížnost pro porušení zákona důvodnou. Po stránce skutkového zjištění nelze napadenému rozsudku, pokud jde o zažalované skutky, po názoru Nejvyššího soudu ničeho vytýkat, neboť skutkové závěry soudu prvního stupně odpovídají výsledkům dokazování a doznání obžalovaného je v plné shodě s dalšími vykonanými důkazy. Též právní posouzení jízdy obžalovaného motocyklem v podnapilém stavu soudem prvního stupně je správné a odpovídá § 201 tr. zák.
Soud prvního stupně však pochybil v právním posouzení majetkového deliktu obžalovaného. V napadeném rozsudku zjišťuje, že obžalovaný byl již pětkrát soudně trestán pro majetkovou trestnou činnost a že z výkonu posledního trestu byl propuštěn krátce předtím, než spáchal zažalované skutky. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku výslovně…
