Input:

č. 21/1968 Sb. rozh., Garance

č. 21/1968 Sb. rozh.
Ustanovení § 58 odst. 2 zák. práce není donucujícím ustanovením.
Jestliže se účastníci v písemné pracovní smlouvě dohodli o tom, že „oznámení o zrušení pracovního poměru bude doručeno druhé straně nejpozději tři dny přede dnem, kdy má pracovní poměr skončit“, došlo tím ke sjednání konkrétní podmínky pro účinné zrušení pracovního poměru ve zkušební době ve smyslu ustanovení § 241 zák. práce.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. listopadu 1967, 6 Cz 136/67.)
Žalobce se domáhal zjištění, že skončení jeho pracovního poměru u žalovaného ústavu ve zkušební době ke dni 15. 9. 1966 je neplatné a že pracovní poměr mezi účastníky trvá; současně uplatnil nárok na náhradu mzdy z trvajícího pracovního poměru za 1 měsíc ve výši 1020,- Kčs.
Okresní soud v Náchodě vyhověl žalobě v plném rozsahu, když zjistil, že žalobce uzavřel se žalovaným ústavem pracovní smlouvu, v níž bylo mimo jiné ujednáno, že ve zkušební době jednoho měsíce může každý z účastníků zrušit pracovní poměr bez udání důvodu, přičemž však oznámení o zrušení pracovního poměru musí být druhému účastníkovi doručeno nejpozději tři dny přede dnem, kdy má pracovní poměr skončit. Se zřetelem k tomu, že pracovní smlouva byla uzavřena ke dni 15. 8. 1966, muselo být oznámení o zrušení pracovního poměru žalobci doručeno nejpozději dne 12. 9. 1966, a to písemně. V předmětné věci tento postup zachován nebyl a proto skončení pracovního poměru není platné.
Krajský soud v Hradci Králové žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že třídenní lhůta podle § 58 odst. 2 zák. práce je lhůtou pořádkovou a že také nedostatek písemné formy nezpůsobuje neplatnost úkonu směřujícího k rozvázání pracovního poměru ve zkušební lhůtě. Ostatně žalovaný ústav použil při sjednání pracovního poměru formuláře, otištěného jako vzor ve Věstníku min. zdravotnictví, částka 23 a 24 ze dne 31. 12. 1965.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že tímto rozsudkem krajského soudu byl porušen zákon a tento rozsudek zrušil.
Z odůvodnění:
Zákoník práce umožňuje rozvázat pracovní poměr během zkušební doby zvláštním způsobem, a to zrušením pracovního poměru ve zkušební době, jestliže některý z účastníků v této době zjistí, že mu pracovní poměr nevyhovuje. Zrušit pracovní poměr ve zkušební době může organizace i pracovník; mohou tak učinit kdykoliv během zkušební doby - tedy nikoliv jen na konci zkušební doby - a to bez uvedení důvodů.
Podmínky tohoto způsobu rozvázání pracovního poměru jsou uvedeny v ustanovení § 58 odst. 2 zák. práce. Nejde tu však o donucující ustanovení zákona, jehož nerespektování by bylo spojeno se sankcí neplatnosti. To platí především o písemné formě oznámení o zrušení pracovního poměru, která není podmínkou platnosti tohoto právního úkonu; zásadně je proto platné i takové oznámení o zrušení pracovního poměru, které bylo učiněno ústně. Obdobná situace je také pokud jde o lhůtu stanovenou pro doručení písemného