Input:

č. 21/1960 Sb. rozh. tr., Garance

č. 21/1960 Sb. rozh. tr.
Instituce zahlazení odsouzení sleduje, aby odsouzenému, který vedl po odpykání trestu po určitou, zákonem stanovenou dobu, řádný život pracujícího člověka, nebylo předcházející odsouzení překážkou v dalším životě. Šlo-li o více odsouzení, u nichž je zahlazení u každého třeba uplynutí tříleté doby po odpykání trestu stačí když tato doba uplyne po odpykání posledního trestu.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 22. ledna 1960 - 1 Tz 56/59.)
Občan, který byl třikrát odsouzen si za tři roky po odpykání posledního trestu požádal o zahlazení trestů, aby měl výpis z rejstříku trestu bez záznamů.
Lidový soud trestní v Praze vyslovil zahlazení pouze posledního odsouzení a ohledně dvou předchozích odsouzení žádost zamítl.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem vyslovil porušení zákona v ustanovení § 67 odst. 1 písm. c) tr. zák., zrušil uvedené usnesení v části žádost zamítající a podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. zák. zahladil též obě předcházející odsouzení.
Z odůvodnění:
Lidový soud trestní v Praze rozhodoval k žádosti občana o zahlazení odsouzení, pokud byl odsouzen
1. rozsudkem nižšího vojenského soudu v Ostravě z 28. 10. 1953, pro trestné činy podle §§ 278/1, 282/1, 245/2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na tři měsíce,
2. rozsudkem lidového soudu trestního v Praze z 24. 11. 1954 pro trestný čin podle § 245 /1 písm. c) tr. zák. k trestu odnětí svobody na 6 měsíců nepodmíněně; tento trest byl vykonán 27. 12. 1955,
3. rozsudkem lidového soudu trestního v Praze z 25. 7. 1955, pro trestný čin podle § 245 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu odnětí svobody na čtyři měsíce nepodmíněně; tento trest byl vykonán 27. 4. 1955.
Usnesením ze dne 21. srpna 1959 sp. zn. 7 Ut 13/59 lidový soud vyslovil zahlazení pouze posledního odsouzení a ohledně dvou předchozích odsouzení žádost zamítl.
Usnesení lidového soudu, které nabylo právní moci, napadá stížnost pro porušení zákona generální prokurátor s tím, že lidový soud trestní pochybil, když nezahladil i předchozí odsouzení, a když své rozhodnutí odůvodnil, že nebyla splněna podmínka, nutná pro zahlazení předešlých odsouzení, tj. vedení řádného života pracujícího člověka po příslušnou