Input:

č. 20/1962 Sb. rozh. tr., Garance

č. 20/1962 Sb. rozh. tr.
Ke správnému třídnímu hodnocení osoby pachatele trestného činu. K účelu trestů ukládaných protispolečenským živlům.
(Rozhodnutí krajského soudu v Brně ze dne 18. ledna 1962 - 4 To 20/62)
Obžalovaný, který pracoval dříve jako artista, se vrátil v listopadu 1960 z výkonu trestu odnětí svobody v trvání 6 let, z něhož byl po 3 letech podmíněně propuštěn.
Rozsudkem okresního soudu byl obžalovaný uznán vinným trestným činem příživnictví podle § 188a tr. zák. z r. 1950 a trestným činem podvodu podle § 249 odst. 1 písm. a) odst. 2 písm. a) tr. zák. z r. 1950, kterých se dopustil tím, že od května 1961 do doby svého zadržení dne 24. září 1961 v Praze, popřípadě i jinde, nepracoval a prostředky ke své obživě si z převážné části obstarával podvody a výpůjčkami, v Praze a Brně vylákal na 16 lidech různé částky peněz předstíráním, že je ihned vrátí, jiné pak podváděl tím, že je přemluvil ke koupi látek koupených v Bazaru předstíráním, že jde o hodnotné látky. Za tyto činy byl obžalovanému uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku nepodmíněně. (Obžalovaný byl nesprávně pro jeden dílčí skutek podvodu obžaloby zproštěn z důvodů ust. § 242 písm. a) tr. ř. z roku 1956. )
Krajský soud v Brně k odvolání okresního prokurátora podle § 258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. napadaný rozsudek ve výroku o trestu zrušil a věc podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrátil soudu prvního stupně, aby ji znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal odvolání okresní prokurátor. Namítá, že uloženým trestem nemůže být dosaženo účelu trestu, aby obžalovaný byl odvrácen od páchání trestné činnosti a aby bylo výchovně působeno na ostatní členy naší společnosti, obžalovanému podobné. Prokurátor přitom poukazuje na záporný profil obžalovaného, navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Odvolací soud na podkladě důkazního materiálu shromážděného soudem prvého stupně přezkoumal napadený rozsudek, a když také vyslechl obžalovaného, dospěl k závěru, že odvolání okresního prokurátora je důvodné. Soud prvého stupně v souvislosti s určením výměry trestu má za to, že stupeň nebezpečnosti činu obžalovaného pro společnost je charakterizován toliko skutečností, že se obžalovaný dopustil podvodu jako recidivista dvakrát pro takový čin již trestaný. Další úvahy soudu prvého stupně jsou již zaměřeny na okolnosti, které stupeň nebezpečnosti činu zmírňují, přičemž okolnosti tohoto druhu spatřuje především v situaci, do jaké se obžalovaný dostal, když prý se marně pokoušel získat zaměstnání ve svém speciálním povolání. Soud prvního stupně přihlíží také k poměrně kladnému popisu obžalovaného ve výkonu posledního trestu a uvádí, že obžalovaný měl při podmíněném propuštění podle zmíněného popisu předpoklad vést řádný život pracujícího člověka, kdyby byl zapojen do výchovného působení kolektivu. Tato úvaha soudu prvního stupně vyznívá tak, že obžalovanému naše společnost dostatečně nepomohla přejít ze speciálního povolání na jiné pracoviště. S uvedenými závěry nelze souhlasit, protože přehlíží celou řadu okolností, jejichž hodnocení ukládá ustanovení § 19 tr. zák. z r. 1950 a také