č. 19/1969 Sb. rozh. tr., Garance

Nejvyšší soud zrušil pro porušení zákona v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. rozsudek krajského soudu v Bratislavě z 19. ledna 1966 sp. zn. 5 To 5/66, pokud jím byl ponechán beze změny ve výroku o vině a trestu rozsudek soudu prvního stupně, jímž byl obviněný uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1, § 219 tr. zák. Nejvyšší soud zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a uložil mu věc znovu projednat a rozhodnout.

Rozsudkem okresního soudu v Nových Zámcích byl obviněný uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1, § 219 tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byl zařazen do první nápravně výchovné skupiny.

Trestný čin spočíval podle uvdedeného rozsudku v tom, že 3 října 1965 si obviněný přivodil střední stupeň opilosti; v tomto stavu se v době mezi 20.00 a 21.00 hod. pohádal v místním hostinci s poškozeným, pak vyšli oba před hostinec, kde pokračovali v hádce, při níž poškozený udeřil obviněného rukou do tváře. Obviněný na to odešel domů pro nůž. Ze zásuvky kredence vzal kuchyňský nůž o délce ostří 13 cm, přišel s ním k poškozenému a bez předchozí hádky ho bodl nožem do hrudní stěny nad srdcem vlevo od hrudní kosti. Způsobil mu tak bodnou ránu v délce 2 cm sahající do hrudní dutiny a krvácení do levé poloviny hrudníku. Léčení a neschopnost napadeného k práci si vyžádá delší doby.

K odvolání obviněného krajský soud v Bratislavě rozsudkem z 19. ledna 1966 sp. zn. 5 To 5/66 zrušil z rozsudku okresního soudu jen výrok o náhradě škody, jinak ponechal rozsudek prvního soudu nedotčen.

Okresní soud neprovedl zjištění nezbytná k spolehlivému závěru o skutečném úmyslu obviněného. Trestný čin vraždy podle § 219 tr. zák. vyžaduje u pachatele úmysl jiného usmrtit. Pokusu tohoto trestného činu podle § 8 odst. 1 tr. zák. se dopustí pachatel jednáním pro společnost nebezpečným, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu vraždy za podmínky, že pachatel takto jedná v úmyslu trestný čin vraždy spáchat, avšak k jeho dokonání nedojde. Aby bylo tedy možno pachatele uznat vinným pokusem trestného činu vraždy, musí být bezpečně prokázán jeho úmysl tento trestný čin spáchat. To platí jak o úmyslu přímém (§ 4 písm. a) tr. zák.), tak o úmyslu nepřímém (§ 4 písm. b) tr. zák.). U nepřímého úmyslu je třeba prokázat obviněnému jeho vědomí, že svým jednáním může porušit zájem chráněný trestním zákonem (v daném případě způsobit smrt člověka), avšak současně je třeba prokázat, že pro případ, že takové porušení způsobí, je s ním srozuměn. Při zkoumání, zda pachatel jednal v nepřímém úmyslu napadeného zavraždit nepostačí pouhé zjištění, že bodl napadeného větším nožem do prsou a že proto věděl, že tím může způsobit smrt, nýbrž je zapotřebí vycházet z okolností, za nichž k útoku pachatele došlo, jakým motivem byl veden, co útoku předcházelo, jak byl útok proveden, jakého nástroje bylo…