č. 19/1964 Sb. rozh., Garance
č. 19/1964 Sb. rozh.
K platnosti závěti podle § 543 obč. zák. se vyžaduje výslovný projev zůstavitele, že listina obsahuje jeho poslední vůli; nestačí projev konkludentní (spočívající např. v tom, že zůstavitel poděkuje svědkům závěti).
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 21. října 1963, 5 Cz 65/63)
Dne 28. 4. 1962 zemřel v nemocnici J. S.; dědictví po něm bylo projednáno u Státního notářství v Berouně. V řízení o projednání dědictví předložil pozůstalý syn A. S. závěť, sepsanou v nemocnici dne 27. 4. 1962, podle níž mu zůstavitel zanechal celé své jmění. Platnost této závěti popřeli další pozůstalí synové zůstavitele tvrzením, že při pořízení předložené závěti nebyly splněny všechny náležitosti ustanovené § 543 obč. zák., neboť zůstavitel neprohlásil výslovně přede dvěma svědky současně přítomnými, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Státní notářství v Berouně pak uložilo těmto dalším pozůstalým synům, aby své právo dědické ze zákona uplatnili proti A. S. jako závětními dědici u soudu žalobou na neplatnost závěti zůstavitele.
Okresní soud v Berouně žalobě dalších pozůstalých synů vyhověl a vyslovil neplatnost závěti zůstavitele, pořízené dne 27. 4. 1962. své rozhodnutí opřel okresní soud o zjištění, učiněné na základě výpovědi účastníků a svědka závěti A. J., že nebyly splněny všechny náležitosti allografní závěti, požadované v ustanovení § 543 obč. zák., protože zůstavitel neučinil před dvěma svědky současně přítomnými výslovné prohlášení, že listina, kterou vlastnoručně podepsal, obsahuje jeho poslední vůli.
Krajský soud v Praze po doplnění řízení výslechem dalších svědků, dále opětným výslechem účastníků a svědka závěti napadený rozsudek soudu prvého stupně změnil tak, že žalobu o neplatnost závěti zamítl a žalobcům uložil povinnost, aby nahradili žalovanému všechny náklady řízení. Své rozhodnutí odůvodnil krajský soud v podstatě tím, že podle výsledků doplněného dokazování má závěť zůstavitele ze dne 27. 4. 1962 náležitosti § 543 obč. zák. a je tedy platná, "neboť byla podepsána vlastní rukou zůstavitele a dvěma současně přítomnými svědky, před nimiž zůstavitel prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli již tím, že si je za svědky vybral a že jim po jejich podpisu poděkoval".
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti předsedy Nejvyššího soudu, že rozhodnutím krajského soudu byl porušen zákon.
Odůvodnění:
V této věci základní otázkou sporu je, zda allografní závěť zůstavitele, sepsaná žalovaným v nemocnici dne 27. 4. 1962, má vedle všeobecných náležitostí též všechny zvláštní náležitosti požadované ustanovením § 543 obč. zák.
Je nepochybné, že závěť, kterou nepsal žalovaný, zůstavitel…
