Input:

č. 19/1955 Sb. rozh. obč., Garance

č. 19/1955 Sb. rozh. obč.
Je-li tu z dědiců uvedených v § 528 obč. zák. jen polorodý sourozenec zůstavitelův, nabývá celého dědictví a nikoli jen podílu, který by náležel jeho rodiči, kdyby se byl dožil zůstavitelova úmrtí. Nenastává tedy částečná odúmrť stran podílu, který by byl připadl druhému předemřelému rodiči zůstavitele.
(Rozhodnutí krajského soudu v Čes. Budějovicích z 3. března 1954, Co 9/54).
Po zůstaviteli zemřelém 30. října 1951 bez zanechání závěti nebylo dědiců prvé skupiny, poněvadž zůstavitel byl vdovcem a nezanechal potomků. Také jeho rodiče zemřeli dříve. Jako dědici přicházeli v úvahu zůstavitelovi polorodí sourozenci z manželství zůstavitelova otce s Alžbětou M., a to Alžběta V. a Jakub M. Alžběta V. dědictví odmítla, takže Jakub M. byl jediným dědicem. Zůstavitelova matka Marie M. nezanechala dalších potomků ani rodičů.
Státní notářství ve Vodňanech potvrdilo Jakubu M. nabytí poloviny dědictví, druhou polovinu vydalo jako odúmrť státu. Státní notářství vycházelo přitom z názoru, že Jakub M, jako polorodý sourozenec zůstavitelův, dědí jen podíl svého otce, t. j. jednu polovinu zůstavitelova majetku, kdežto druhá polovina majetku připadá jako odúmrť státu, když zůstavitelova matka Marie M. předemřela a nezanechala žádných dědiců podle § 530 obč. zák
Krajský soud ke stížnosti dědice Jakuba M. změnil usnesení státního notářství tak, že stěžovateli potvrdil nabytí celého dědicví.
Z odůvodnění:
Z § 531 obč. zák. plyne, že právo státu na odúmrť je právem svého druhu a že je zcela jiným právním institutem, nežli dědictví (srov. §§ 513 a 515, 557 odst. 2 obč. zák.). Podle výslovného ustanovení zákona připadne státu vždy jen to, co nenabude žádný dědic.
Podle § 529 obč. zák. dědí jak zákonní dědici v prvé skupině, tak i dědici ve skupině druhé dědictví rovným dílem, což znamená, že výše podílu zákonného dědice se řídí počtem zákonných dědiců té či oné skupiny; je-li tu jen jediný zákonný dědic, připadá mu proto celé dědictví a nemůže dojít k odúmrti podle § 513 obč. zák.
Zásadu, že i dědici v druhé skupině dědí rovným dílem, modifikuje zákon – pokud jde o zůstavitelovy rodiče – v § 530 obč. zák. dalším ustanovením, že nedožil-li se zůstavitelovy smrti některý z rodičů, nabývají dědického podílu tohoto rodiče rovným dílem jeho děti, a není-li jich, jeho rodiče. To tedy v podstatě znamená jednak, že úmrtím některého ze zústavitelových rodičů uvolněný dědický podíl tohoto rodiče nepřirůstá podle § 529 obč. zák. všem ostatním zákonným dědicům této skupiny, nýbrž jen shora uvedeným dětem a rodičům, jestliže tu takové děti nebo rodiče jsou; dále to znamená, že děti nebo rodiče tohoto zákonného dědice nenabývají dědictví rovným dílem s ostatními zákonnými dědici podle § 528 obč. zák., nýbrž jen v rozsahu dědického podílu onoho předemřelého rodiče, čili jinak, že se – byť by jich bylo sebevíc – při určení jejich dědického podílu celý jejich společný podíl počítá jen jednou a že jim tedy připadne jen podíl, který by byl připadl onomu z rodičů, z jehož dědického nároku oni svůj nárok odvozují.
Při řešení otázky, jaký je to podíl, lze nalézt odpověď jedině v ustanoveních §§ 509, 529 obč. zák. se zřetelem k ustanovení § 528 obč. zák.; bude se