č. 18/1957 Sb. rozh. tr., Garance
č. 18/1957 Sb. rozh. tr.
Cenou věci odcizené, zpronevěřené nebo jinak rozkrádané z odbytové organisace výrobního odvětví nebo jiných podniků uvedených v § 2 zák. č. 73/1952 Sb. (o dani z obratu) nutno rozumět cenu včetně daně z obratu (resp. cenu maloobchodní). Rozkrádání takové věci zakládá pouze trestný čin rozkrádání národního majetku podle § 245 odst. 1 písm. a), b) nebo c) Ir. zák. a ne též trestný čin zkrácení a ohrožení daně podle § 148 tr. zák.
Každá disposice se svěřenou věcí proti příkazu svěřovatele nemůže být považována za trestný čin rozkrádání [§ 245 odst. 1 písm. b) tr. zák.] nebo za zpronevěru (§ 248 tr. zák.). Ovšem takovou protiprávnou disposici svěřeným majetkem, která maří základni a podstatný účel svěření, zejména znemožňuje-li se tím svěřiteli trvale navrátit věc původnímu jejímu určení, nutno považovat za nakládání se svěřenou věcí jako s vlastní ve smyslu § 245 odst. 1 písm. b) nebo § 248 tr. zák.
Zmocní-li se pachatel cizí věci v úmyslu nakládat s ní jako s vlastní, takže se dopouští rozkrádání podle § 245 odst. 1 písm. a) tr. zák. nebo krádeže podle § 247 tr. zák. anebo kdo s cizí věcí, která mu byla svěřena, nakládá jako s vlastní, takže se dopouští rozkrádání podle § 245 odst. 1 písm. b) tr. zák. anebo zpronevěry podle § 248 tr. zák., nestává se beztrestným tím, že nahradí způsobenou škodu, a to bez ohledu na to, zda měl předem v úmyslu škodu nahradit anebo zda se k tomu teprve dodatečně rozhodl. Ustanovení § 64 tr. zák. o účinné lítosti u trestných činů majetkových neplatí.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 14. prosince 1956, 1 Tz 299/56.)
Obviněný A jako ředitel zásobovací základny ministerstva stavebnictví a obviněný B jako zásobovací referent zásobovací základny odčerpali podle tvrzení žaloby společně po vzájemné dohodě ze zásob stavebního materiálu zásobovací základny celkem 5 vagonů pozinkovaného plechu. Ačkoli šlo o přísně obhospodařovaný materiál určený jen pro podniky socialistického sektoru, takže jeho prodej soukromým osobám byl zakázán, rozprodali jej obvinění za pomoci dalších obviněných (kteří nebyli zaměstnanci zásobovací základny) soukromým osobám za maloprodejní ceny. Aby tento nedovolený rozprodej umožnili a zakryli, použili obvinění fingovaných objednávek znějících na stavební závod národního podniku, tedy podnik socialistického sektoru, který by materiál kupoval za velkoprodejní cenu (bez daně z obratu). Částku odpovídající velkoprodejní ceně zaplatil, resp. odvedl obviněný A zásobovací základně. O rozdíl mezi velkoobchodní a maloobchodní cenou (odpovídající dani z obratu a další částce, za kterou byl plech soukromým osobám rozprodán) se obvinění rozdělili s prostředníky.
Lidový soud trestní v Ostravě uznal (mimo uvedené prostředníky) obviněné A a B vinnými trestným činem rozkrádání národního majetku podle § 245 odst. 1 písm. a) tr. zák., obviněného A též podle § 245 odst. 4 tr. zák. a obviněného B též podle § 245 odst. 3 písm. a), b) tr. zák. a oba obviněné též trestným činem ohrožení zásobování podle § 134 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. (jehož se dopustili jako členové spolčení).
Krajský soud v Ostravě k odvolání okresního prokurátora zrušil rozsudek lidového soudu ohledně obviněného A ve…
