č. 17/1969 Sb. rozh., Garance
č. 17/1969 Sb. rozh.
Jestliže došlo k popření otcovství k nezletilému dítěti manželem matky a k určení otcovství k tomuto dítěti souhlasným prohlášením rodičů, nemůže být uložena takto určenému otci povinnost k placení výživného v rozporu s ustanovením § 98 odst. 1 zák. o rod., tj. i za dobu přesahující časovou hranici tří let před zahájením soudního řízení.
K zjišťování skutečností rozhodných pro určení rozsahu vyživovací povinnosti rodičů k nezletilému dítěti (jmenovitě do minulé doby).
(Rozhodnutí krajského soudu v Ústí nad Labem z 10. 7. 1968, 5 Co 275/68.)
Okresní soud v Děčíně svěřil rozsudkem z 28. 3. 1968 nezletilou J. B., nar. 17. 3. 1959, do výchovy matky; otci uložil, aby zaplatil na výživu nezletilé za dobu od 1. 7. 1959 do 31. 3.. 1968 částku 8.320 Kčs v měsíčních splátkách po 80 Kčs pod ztrátou lhůt a aby platil na výživu nezletilé od 1. 4. 1968 nadále částku 100 Kčs měsíčně.
Matka nezletilé namítala v odvolání, že výživné ve výši 100 Kčs měsíčně neodpovídá ani možnostem otce, ani potřebám nezletilé.
Krajský soud v Ústí nad Labem zrušil usnesením z 10. 7. 1968 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o výživném a vrátil věc v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Rozhodnutí soudu prvního stupně o výživném není založeno na dostatečném zjištění skutečného stavu věci; kromě toho vychází ve výroku o dlužném výživném z mylného právního názoru ohledně doby, za kterou může být výživné přiznáno.
Soud prvního stupně si zřejmě neuvědomil, že podle § 98 odst. 1 (druhé věty) zák. o rod. lze právo na výživné přiznat zásadně jen ode dne zahájení soudního řízení, a jde-li o výživné pro nezletilé dítě, i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Tímto specielním zákonným ustanovením, které má hmotněprávní povahu, je možnost přiznání výživného pro nezletilé děti omezena za minulou dobu určitou maximální časovou hranicí bez ohledu na to, zda snad práva na jednotlivá opětující se plnění výživného z minulé doby, jež přesahují tuto maximální časovou hranici, nejsou promlčena.
I když v tomto případě došlo k popření otcovství manžela matky k nezletilé J. B. až rozsudkem okresního soudu v Ústí nad Labem z 19. 10. 1965 a k určení otcovství B. P. souhlasným prohlášením rodičů teprve 12. 12. 1967, nemůže být z těchto okolností vyvozován v rozporu s § 98 odst. 1 zák. o rod. závěr, že by snad mohlo být výživné nezletilé J. B. přiznáno i za dobu, která přesahuje hranici tří let před zahájením soudního řízení. A poněvadž řízení o výchově a výživě nezletilé J. B. bylo zahájeno ve smyslu § 82 odst. 1 o. s. ř. dnem 5. 2. 1968, kdy matka podala do soudního protokolu návrh, aby jí nezletilá byla svěřena do výchovy a aby bylo otci uloženo placení výživného pro nezletilou, lze výživné přiznat nejdéle za dobu tří let zpět ode dne zahájení tohoto soudního řízení, tj. ode dne 5. 2. 1965 (pochopitelně za předpokladu, že ještě po 5. 2. 1965 nebylo výživné plněno manželem matky, když k popření jeho otcovství k nezletilé J. B. došlo až rozsudkem okresního soudu v Ústí nad Labem z 19. 10. 1965).
Pokud tedy soud prvního stupně přiznal svým rozhodnutím nezletilé J. B. proti otci právo na výživné i za dobu přede dnem 5. 2. 1965, je jeho rozhodnutí v…
