Input:

č. 17/1963 Sb. rozh., Garance

č. 17/1963 Sb. rozh.
O bezdůvodné odmítnutí místa nabízeného podnikem zaměstnanci (§ 7 zák. č. 150/1961 Sb.) jde jen v tom případě, kdy se zřetelem na zdraví a rodinné poměry pracovníka při zvážení celkové situace s přihlédnutím k hlediskům uvedeným v § 7 cit. zák., lze považovat za spravedlivé, aby pracovník dojížděl. U brigádníka, který utrpěl úraz a místo by měl nastoupit mimo své bydliště, ačkoli podle smlouvy se zavázal k práci mimo své bydliště jen po určitou vymezenou dobu, však o bezdůvodné odmítnutí nabízeného místa nejde.
(Rozhodnutí krajského soudu v Ostravě ze 4. dubna 1962, 8 Co 154/62)
Žalobce, který utrpěl pracovní úraz dne 9. 6. 1957, uplatnil proti žalovanému podniku nárok na náhradu podle zák. č. 150/1961 Sb.
Okresní soud v Karviné žalobě částečně vyhověl.
Krajský soud v Ostravě rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil.
Odůvodnění:
Proti rozhodnutí okresního soudu, jímž bylo žalobě částečně vyhověno, brojil žalovaný podnik odvoláním, v němž tvrdil, že žalobce jako osoba se změněnou pracovní schopností je schopen vykonávat přiměřené náhradní zaměstnání. Dovozoval, že žalobce takové náhradní zaměstnání od počátku žalovanému nabízel v Doubravě, takže žalobce je povinen je přijmout. Dovozoval pak dále, že žalobce nevykonává ani v současné době zaměstnání, které je přiměřené jeho schopnostem, a proto nemá plný nárok na náhradu škody. Brojil rovněž proti tomu, že za základ pro výpočet náhrady škody byl vzat výdělek, kterého žalobce dociloval, nebo kterého by byl dociloval v JRD. Navrhl proto, aby napadený rozsudek byl změněn tak, že se žaloba v celém rozsahu zamítá.
Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí.
Krajský soud po přezkoumání věci převzal zjištění napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání nelze vyhovět, a to z těchto důvodů:
Žalobce utrpěl pracovní úraz dne 9. 6. 1957 a o požadovaných nárocích nebylo dosud pravomocně rozhodnuto ani nebyla uzavřena dohoda; je proto zapotřebí nárok posuzovat ve smyslu zákona č. 150/1961 Sb. Posuzování podle tohoto nového zákonného předpisu pak znamená, že věc je nutno hodnotit na základě zcela jiných okolností, než za jakých byl nárok hodnocen soudem prvního stupně s ohledem na platnost tehdejší zákonné úpravy podle zákona č. 58/1956 Sb.
Podle § 6 zákona č. 150/1961 Sb. je podnik povinen pracovníka, který byl poškozen na zdraví úrazem, zaměstnávat na takovém pracovním místě, kde druh požadované práce a pracovní podmínky jsou pro něj vhodné, přičemž nemůže-li podnik takové pracovní místo poskytnout, je povinen ve spolupráci s okresním národním výborem opatřit pracovníkovi takové pracovní místo v jiném podniku. Tímto ustanovením se provádí zásada v zákoně uvedená, totiž zjednat stav, aby pracující, který utrpí při práci úraz, se mohl vrátit do pracovního procesu a podílet se podle svých schopností na vytváření hodnot pro společnost. Předpokládá se jednak vznik škody, kterou pracovník na zdraví utrpěl, a dále i to, že skončilo období jeho pracovní neschopnosti; předpokladem pro vyslovení této povinnosti je alespoň částečná odpovědnost podniku se zřetelem na ustanovení § 1 - § 3 zákona (srov. § 7 cit. zákona a jeho vzájemnou souvislost s § 6 cit. zák.).
Zákon připíná povinnost nahradit