č. 16/1965 Sb. rozh., Garance
č. 16/1965 Sb. rozh.
Při umístění nezletilce v odborném učilišti nutno provést zjištění potřebná pro závěr, v jakém rozsahu jsou odůvodněné potřeby nezletilce hrazeny učilištěm.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 29. prosince 1964, 5 Cz 111/64.)
Okresní soud v Chebu určil vyživovací povinnost rodičů k nezl. J. P., vycházeje z jejich majetkových poměrů.
Krajský soud v Plzni zrušil výrok prvního soudu o vyživovací povinnosti rodičů s odůvodněním, že potřeby nezletilce jsou v dostatečné míře hrazeny odborným učilištěm.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozhodnutím obou soudů byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
Okresní soud v Chebu zrušil usnesením ze dne 23. ledna 1964 ústavní výchovu (správně ochrannou výchovu) nezletilého J. P., schválil učební poměr nezletilého u OKR, dolu Suchá Stonava n. p. v H. S., a uložil jeho rodičům - otci J. P. a matce A. B. - povinnost přispívat od 1. 1. 1964 na výživu nezletilého částkou 150,- Kčs, resp. 50,- Kčs měsíčně. Při úvaze o rozsahu vyživovací povinnosti rodičů k nezletilému přihlížel okresní soud jen k poměrům rodičů, jmenovitě k jejich příjmům a k okruhu osob, jež vyživují. O výchově nezletilého okresní soud vlastně nerozhodl; z důvodů jeho rozhodnutí jen vyplývá, že výchovu nezl. nepověřil žádného z rodičů (otec nezletilého odmítal, matka se v minulosti společně s nezletilým dopustila trestné činnosti), neboť byl toho názoru, že účel rozhodnutí o výchově nezletilého je zcela splněn rozhodnutím o schválení učebního poměru nezletilého.
Ke stížnosti otce jednal ve věci krajský soud v Plzni, který usnesením ze dne 25. března 1964 rozhodnutí soudu prvého stupně změnil potud, že zrušil výrok tohoto rozhodnutí o vyživovací povinnosti rodičů k nezletilému; jinak je potvrdil. Bez provedení důkazů dospěl krajský soud k závěru, že potřeby nezletilého (strava, ubytování, oblečení, nejnutnější osobní věci i jízdné k občasným návštěvám rodičů) jsou v dostatečné míře hrazeny odborným učilištěm, takže není třeba příspěvku rodičů. Navíc krajský soud dodal, že - se zřetelem k dřívějšímu chování nezletilého - by zatím nebylo vhodné, kdyby nezletilému byly vytvářeny podmínky k dispozici s větším množstvím finančních prostředků.
Oběma soudními rozhodnutími byl porušen zákon.
Podle práva, platného v době rozhodování soudů obou stupňů, trvá povinnost rodičů k výživě dětí do doby, než je dítě s to živit se samo. Rozsah vyživovací povinnosti určují jednak odůvodněné potřeby osoby oprávněné - dítěte, jednak výdělečné a majetkové možnosti osob povinných - rodičů (srov. ust. § 39 odst. 2, § 73 zák. č. 265/49 Sb., shodně nyní § 85 odst. 1, 2, § 96 odst. 1 zák. o rod.).
Okresní soud zkoumal pouze…
