Input:

č. 15/1969 Sb. rozh. tr., Garance

č. 15/1969 Sb. rozh. tr.
K subjektivní stránce trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestného činu rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. c) tr. zák.
Skutečnost, že obviněný nevrátí vypůjčené částky peněz v termínu, který slíbil, není sama o sobě dostatečným důkazem pro zjištění, že při půjčce uvedl věřitele v omyl.
(Rozsudek Nejvyššího soudu z 15. 10. 1968, 4 Tz 76/68.)
Nejvyšší soud zrušil pro porušení zákona v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. rozsudek krajského soudu v Ústí nad Labem z 21. března 1968 sp. zn. 2 To 58/68 i rozsudek okresního soudu v Děčíně ze 17. listopadu 1967 sp. zn. 3 T 636/67 ve věci obviněné P., která byla uznána vinnou trestnými činy rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 píms. c) a podvodu podle § 250 odst. 1 písm. a) tr. zák. Soudu prvního stupně bylo přikázáno, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Výsledky provedených důkazů neodůvodňovaly závěr, že v jednání obviněné byly splněny znaky trestných činů rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. c) tr. zák. a podvodu podle § 250 odst. 1 písm. a) tr. zák. po subjektivní stránce. V obou případech jde o trestné činy úmyslné, kdy úmysl pachatele musí směřovat k uvedení v omyl nebo k využití omylu, a tím ke způsobení škody na cizím majetku.
Obviněná doznala, že si v jednotlivých případech vypůjčila menší částky peněz od spolupracovníků a v jednom případě od ZV ROH, v jiných případech si vzala na úvěr zboží pro rodinnou potřebu s tím, že při nejbližší výplatě dluh zaplatí. Popřela však, že by měla v úmyslu jednotlivé věřitele poškodit, neboť hodlala vypůjčené částky vrátit, případně odebrané zboží zaplatit. Při půjčování předpokládala, že bude mít takovou výplatu, která postačí ke krytí jejích finančních závazků. Pokud ve slíbených termínech tyto závazky nesplnila, stalo se tak pro její častá onemocnění spojená s těhotenstvím. Přitom poukázala na to, že byla po návratu z výkonu trestu v lednu 1967 ve velmi tíživé situaci, kdy neměla nic na sebe a kromě toho si musela obstarat aspoň nejnutnější zařízení bytu. Proto také nejdříve chtěla tuto situaci řešit vypůjčením částky 1.000,- Kčs ve spořitelně. Spořitelna jí však půjčku odmítla poskytnout s odůvodněním, že není ještě jeden rok v pracovním poměru; teprve potom se obrátila se žádostí o půjčení menších částek na jednotlivé občany. Její výdělek na úhradu výše uvedených potřeb nestačil také z toho důvodu, že jí byly každý měsíc určité částky sráženy ze mzdy na její dluh vůči advokátní poradně z titulu obhajoby v posledním trestním řízení. Uvedla, že její situace byla ztížena i onemocněním jejího manžela, s kterým uzavřela sňatek po návratu z výkonu trestu. Přitom její manžel byl povinen platit výživné na dvě děti v částce 400,- Kčs měsíčně, která mu byla srážena z platu.
Tato obhajoba obviněné nebyla náležitě prověřena, v některých směrech byla provedenými důkazy potvrzena a zůstala nevyvrácena. Nebyly zjištěny žádné takové okolnosti, z nichž by bylo možno spolehlivě dovodit podvodný úmysl obviněné v jednotlivých případech.
Okresní soud tento úmysl odůvodnil ve svém rozsudku tím, že obviněná dluhy