č. 15/1963 Sb. rozh. tr., Garance
č. 15/1963 Sb. rozh. tr.
K převzetí záruky společenské organizace za nápravu obviněného.
Vzhledem k tomu, že ustanovení § 2 odst. 7, § 3 odst. 1 tr. ř. ukládají soudům, aby posílily výchovné působení trestního řízení nejširší spoluprácí se společenskými organizacemi, je povinností soudu prvého stupně, aby v trestních věcech, kde to přichází v úvahu, zajistil součinnost společenské organizace v naznačených směrech.
Nabídka záruky za nápravu pachatele působením pracovního kolektivu je výrazem socialistických vztahů v procesu výroby, které se nemění, i když záruka prozatím nevede k očekávanému výsledku, např. k podmíněnému odsouzení (§ 58 odst. 1 písm. b] tr. zák.).
Okolnost, že náprava obžalovaného nemohla být svěřena kolektivu jeho spolupracovníků, není tedy důvodem pro vyloučení další součinnosti odborové organizace při zajišťování jeho převýchovy. Je naopak žádoucí, aby odborová organizace věnovala patřičnou péči obžalovanému i po dobu výkonu trestu sledováním procesu jeho převýchovy a svým zájmem o odsouzeného přispěla k posílení kladných složek jeho charakteru a myšlení a tím k úspěšnému splnění účelu trestu.
(Rozhodnutí krajského soudu v Brně z 5. června 1962 - 4 To 235/62)
Obžalovaný v podnapilosti zachytil při neopatrné jízdě osobním autem spoluobčanku, těžce ji zranil a ujel. Na podkladě tohoto zjištění byl obžalovaný odsouzen pro trestné činy ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a neposkytnutí pomoci podle § 208 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na jeden a půl roku a k zákazu činnosti na pět roků.
Krajský soud v Brně odvolání obžalovaného podle § 256 tr. ř. zamítl.
Zdůvodnění:
Rozsudek okresního soudu napadl obžalovaný odvoláním jen do výroku o trestu. Polehčující okolnost řádného způsobu života nemůže být po jeho názoru podstatně ovlivněna jeho předchozím odsouzením pro trestný čin opilství podle § 187 odst. 2 tr. zák. z r. 1950, neboť k němu došlo před dlouhou dobou (1956). Odvolatel má za to, že jeho tíživé osobní poměry, vzorná pracovní morálka, vztah ke kolektivu a záruka společenské organizace za jeho převýchovu měly vést soud prvého stupně k uložení podmíněného trestu.
Odvolání není důvodné.
Nalézací soud založil výrok o vině na spolehlivých skutkových zjištěních a skutky obžalovaného posoudil v souladu se zákonem.
V tomto směru také žádné námitky vzneseny nebyly.
Pokud pak jde o otázku trestu, třeba k odůvodnění napadeného rozsudku dodat:
Je správné, že odvolatel se v posledních několika letech vyvíjel kladně poté, kdy mu byl v roce 1956 pro trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví uložen nepodmíněný trest odnětí svobody na dvacet měsíců a v r. 1957 dodatkem k němu trest na další čtyři měsíce odnětí svobody se zákazem činnosti řidiče motorových vozidel na tři roky. Podmíněně propuštěn, vrátil se obžalovaný z výkonu trestu na sklonku roku 1958. Tyto skutečnosti nelze jistě pominout při úvahách o tom, jak pevné bylo odhodlání obžalovaného vést nadále řádný život pracujícího člověka. Na způsob jeho života nezůstalo bez vlivu ani jeho členství v brigádě socialistické práce.
Všechny tyto okolnosti dotýkající se osoby obžalovaného jsou však toliko jedním z hledisek rozhodných pro ukládání…
