Input:

č. 15/1960 Sb. rozh., Garance

č. 15/1960 Sb. rozh.
U mladého zaměstnance sociální škoda, která vznikla pracovním úrazem, není dána jen v rozdílu mezi dřívějším výdělkem a výdělkem v době po úrazu, nýbrž mezi dřívějším výdělkem a výdělkem, který by mohl zaměstnanec docílit, kdyby nebyl úrazem vyloučen z ukončení odborné průpravy.
(Rozhodnutí krajského soudu v Plzni z 25. listopadu 1958, 7 Co 248/58.)
Navrhovatel utrpěl v r. 1957 pracovní úraz, když při rozřezávání krátkého prkna se toto prkno zkřížilo a pila strhla prkno i pravou ruku na běžící lis. Došlo tak k přetětí šlach palce a tří dalších prstů a k otevřené zlomenině na třetím prstu. Následky úrazu se projevily ztuhlostí palce a drápovitým ohnutím čtvrtého prstu. Vzhledem k tomu byl navrhovateli přiznán částečný invalidní důchod při pracovním úrazu. Úrazové následky zůstaly v podstatě nezměněny. Státní úřad sociálního zabezpečení odňal přiznanou dávku, když bylo zjištěno, že navrhovatel pracuje v dosavadním povolání bez poklesu výdělku.
Lidový soud v Plzni potvrdil rozhodnutím SÚSZ z toho důvodu, že hospodářská podmínka částečné invalidity není splněna.
Krajský soud v Plzni změnil rozsudek soudu první stolice tak, že zrušil rozhodnutí SÚSZ a přiznal navrhovateli nárok na další poskytování částečného invalidního důchodu při pracovním úrazu.
Odůvodnění:
V opravném řízení zůstalo nepopřeno, že z hlediska lékařského splňuje navrhovatel podmínky částečné invalidity, podle ustanovení § 2 odst. 1 vyhl. č. 250/1956 Ú. l. Jde jen o to, zda je také splněna hospodářská podmínka této částečné invalidity. Hospodářská podmínka je dána tehdy, když pro trvalé zhoršení zdravotního stavu došlo i k podstatnému poklesu výdělku. Směrnice č. 73/1957 Ú. l. v bodě 14 pak uvádějí, že za podstatný pokles výdělku zaměstnance se považuje trvalý úbytek výdělku, který činí aspoň 30 % jeho průměrného ročního výdělku, popř. průměrného ročního výdělku, z něhož mu byl důchod vyměřen. Soud prvé stolice vycházeje z těchto zásad dospěl k závěru, že hospodářská podmínka částečné invalidity není dána, když navrhovatel před úrazem dociloval průměrného výdělku asi 850 Kčs měsíčně a po úrazu si vydělává průměrně 661 Kčs měsíčně a má naopak i do budoucnosti možnost, aby si výdělek zvýšil až na 750 Kčs měsíčně. S tímto názorem v daném případě nelze souhlasit. Kdyby měl případ navrhovatelův být přesně posuzován podle slovního znění uvedených směrnic, pak by nebylo vůbec lze dojít k závěru, že u navrhovatele nastal výdělečný pokles. Průměrný měsíční výdělek, z něhož byl částečný invalidní důchod vyměřen, činí totiž 656 Kčs a průměrný výdělek, který dociloval navrhovatel po úrazu, činí 661 Kčs. Je tedy patrno, že v podstatě zde nedošlo k vůbec žádné změně.
Nelze ovšem při hodnocení nároku na žádanou dávku přehlédnout, že navrhovatel je mladý člověk, který ve svých 19 letech utrpěl pracovní úraz bez svého zavinění a že v důsledku tohoto úrazu bude možnost jeho dalšího pracovního uplatnění omezena. Stejně nelze přehlédnout ani skutečnost, že navrhovatel v dřívějším svém pracovním uplatnění před úrazem nezískal si ještě ustálený výdělek a tím i určitou životní úroveň, neboť souběžně s výkonem truhlářské práce se učil i řemeslu, a nebýt úrazu, byl by již dnes vyučen. Po