Input:

č. 141/1954 Sb. rozh. obč., Garance

č. 141/1954 Sb. rozh. obč.
Zemřel-li zůstavitel za účinnosti nového občanského zákoníka, nelze při projednáni dědictví přihlížet k jeho pořízení, učiněnému ve společné závěti, i když k jejímu zřízení došlo za účinnosti dřívějších předpisů.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 27. srpna 1954, Cz 329/54.)
Zůstavitel, který zemřel 5. června 1952, zanechal vdovu a dceru. Ve vzájemné závěti z 3. ledna 1923 ustanovil zůstavitel a jeho manželka, že v případě úmrtí jednoho z nich má celá pozůstalost zemřelého připadnout přeživšímu manželu jako universálnímu dědici. Dále bylo v závěti stanoveno, že jediná dcera pořizovatelů byla již za života rodičů, pokud jde o povinný díl, vyrovnána, že však kdyby se dodatečně zjistilo, že má ještě nárok na doplnění povinného dílu a doplnění uplatňovala, musí jí toto doplnění poskytnout přeživší manžel. Při projednání dědictví uplatnila pozůstalá dcera nárok na 3/4 zákonného podílu ve smyslu § 551 obč. zák., uznala však, že obdržela od otce svého času pozemek, jehož hodnota, stanovená znalcem na 4000 Kčs, má být započítána do jejího podílu. Pokud se rozdělení dědictví týče, navrhly obě dědičky, aby bylo provedeno podle zůstavitelovy závěti.
Státní notářství v Uh. Hradišti potvrdilo nabytí dědictví k 5/8 zůstavitelově manželce a k 3/8 zůstavitelově dceři. Státní notářství vycházelo přitom z předpokladu, že vzájemná závěť zůstavitele a jeho manželky je platná, poněvadž byla vyhotovena před účinností nového občanského zákoníka.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona