č. 14/1963 Sb. rozh., Garance

Žalobkyně Státní spořitelna v Praze 1 svůj nárok odůvodnila smlouvou o půjčce ze dne 18. 2. 1956, kterou s ní uzavřela národní správkyně domu na částku 28 000,- Kčs, aby mohla hradit nařízené opravy domu. Výměrem fin. odboru ONV v Praze 1 přešel tento dům do vlastnictví Čs. státu. Výměr stal se vykonavatelným dne 22. 5. 1961 a tímto dnem byla zrušena národní správa. Žalobkyně se domáhala na bývalé vlastnici domu zaplacení splátek, které byly smluveny uvedenou smlouvou v částce 1300,- Kčs, a které byly splatné dne 15. 1., 15. 4., 15. 7. a 15. 10. 1959.

Žalovaná se bránila tím, že o půjčce ani nevěděla a že dům současně se zrušením národní správy přešel do vlastnictví státu.

Obvodní soud pro Prahu 1 žalobu odmítl.

Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že těmito rozsudky byl porušen zákon.

Při řešení souzeného případu nutno především vycházet ze skutečnosti, že zavedením národní správy podle dekretu č. 5/1945 Sb. na určitý majetek neztrácí dosavadní vlastník tohoto majetku vlastnické právo k němu, pokud ho snad nepozbyl podle jiných zákonů. Je ovšem podstatně omezen ve výkonu svého vlastnického práva ustanovení § 20 uvedeného dekretu. Národní správce není zákonným zástupcem vlastníka majetku daného pod národní správu. Je veřejným orgánem, který nespravuje majetek se zřetelem k zájmům vlastníkovým, nýbrž se zřetelem k zájmům veřejným. Národní správa má i procesní subjektivitu a může vést aktivní a pasívní spory. Po dobu trvání národní správy lze pro závazky vzešlé z jednání národního správce vést exekuci na majetek pod národní správou, nikoli však na jiný majetek vlastníka. V dekretu č. 5/1945 Sb. není ustanovení o tom, komu patří výtěžek správy, ani o tom, kdo má hradit případné schodky hospodaření národního správce. Ani v tomto směru se za trvání národní správy neprojevuje právo vlastníka, ale není ani jiné osoby, který by měla účast na zisku či ztrátě. Ustanovení § 23 cit. dekretu toliko opravňuje národního správce, aby si své výdaje a odměny vybral i tehdy, když jeho hospodaření nevykazuje přebytků. Z toho všeho je sice vidět, že dokud spravuje majetek národní správce, je tento majetek úplně oddělen od ostatního jmění vlastníkova, avšak nevyplývá z toho, že byl utvořen samostatný hmotně právní subjekt (nositel práv a závazků), na nějž by přešlo vlastnictví k spravovanému majetku z dosavadního vlastníka. Proto jakmile je národní správa zrušena (§ 11 cit. dekretu), pominou omezení vlastníkova stanovená v § 20 dekretu a není zde nikoho, kromě vlastníka, kdo by vykonával práva a povinnosti spojené s majetkovou podstatou, jež byla v národní správě. Dekret č. 5/1945 Sb. nedává vlastníku spravovaného majetku nárok na tok, aby mu po zrušení správy byl majetek vrácen v původním stavu. Naopak, z celého obsahu tohoto dekretu…