č. 13/1963 Sb. rozh., Garance

Žalující podnik uplatnil proti žalovaným, svým dvěma zaměstnancům, z nichž jeden měl hmotnou odpovědnost a druhý nikoli, nárok na náhradu škody, která mu vznikla na zařízení provozovny a na hodnotách svěřených k vyúčtování v důsledku požáru, způsobeného z nedbalosti těmito zaměstnanci.

Okresní soud v Karlových Varech vyhověl žalobě proti oběma zaměstnancům; věc posuzoval z hlediska ustanovení § 4 zák. č. 71/1958 Sb. ( u hmotně odpovědného zaměstnance) a z hlediska § 2 (u zaměstnance, který neměl hmotnou odpovědnost).

Krajský soud v Plzni rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, pokud jde o žalovaného zaměstnance, který neměl hmotnou odpovědnost, a změnil pokud jde o hmotně odpovědného zaměstnance tak, že žalobě vyhověl jen do rozsahu trojnásobku průměrného měsíčního výdělku tohoto zaměstnance.

Z hlediska ust. § 4 odst. 1 zák. č. 71/1958 Sb. by mohla být odpovědnost za způsobenou škodu posuzována jen u hmotně odpovědného zaměstnance, a to jenom potud, pokud by zásadně šlo o škodu na svěřených hodnotách. Škoda způsobená požárem zaviněným zaměstnancem z nedbalosti na zařízení provozovny, které nebylo svěřeno zaměstnanci k vyúčtování na základě smlouvy o hmotné odpovědnosti, je jinou majetkovou škodou ve smyslu § 2 cit. zák., za níž zaměstnanec odpovídá v rozsahu § 6.

U škody na svěřených hodnotách je však třeba uvážit, že v důsledku požáru došlo k poškození, resp. úplnému znehodnocení hodnot svěřených k vyúčtování, a že tyto hodnoty zůstaly na prodejně. Nejde tu proto o schodek, za nějž by zaměstnanec odpovídal podle § 4 odst. 1, ale o jinou škodu, za níž odpovídá za podmínek § 2 a v rozsahu § 6. Podnik by tedy musel prokazovat zavinění zaměstnance.

Zák. č. 71/1958 Sb. totiž rozlišuje mezi…