Input:

č. 121/1955 Sb. rozh. obč., Garance

č. 121/1955 Sb. rozh. obč.
Lhůta k plnění určená v rozsudku není výrokem ve věci samé. Opravným prostředkem směřujícím jen proti uložení lhůty k plnění je proto stížnost.
(Rozhodnutí krajského soudu v Olomouci z 24. května 1955, 10 Co 171/55).
Lidový soud v Šumperku rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 1470 Kčs v měsíčních splátkách po 150 Kčs, první splátku dne 15. března 1955 a další vždy do 15. dne v měsíci pod ztrátou lhůt a exekucí.
Žalobci napadli rozsudek lidového soudu odvoláním, a to jen ve výroku, pokud jím byly žalované povoleny podle § 151 odst. 2 o. s. ř. měsíční splátky.
Krajský soud vyhověl opravnému prostředku a k otázce, o kterou jde, uvedl
v odůvodnění:
Podle § 172 odst. 2 o. s. ř. lze odvolání podat do výroku pojatého do rozsudku jen tehdy, je-li jím napadán výrok rozsudku ve věci samé. Jiná rozhodnutí pojatá do výroku rozsudku lze napadnout jen stížností. Vzniká otázka, zda určení lhůty k plnění je rozhodnutím ve věci samé nebo jiným rozhodnutím pojatým do výroku rozsudku. Lhůta k plnění určená v rozsudku poďe § 151 o. s. ř. není výrokem ve