č. 12/1967 Sb. rozh., Garance
č. 12/1967 Sb. rozh.
Do skončení povinné školní docházky náleží dítěti při splnění podmínek § 35 odst. 1 a 2 zák. č. 101/1964 Sb. sirotčí důchod bez ohledu na příjem dítěte; po skončení povinné školní docházky mu sirotčí důchod náleží, splňuje-li některou z podmínek uvedených v § 33 odst. 3 písm. a) až c) a odst. 4 cit. zák. Sirotčí důchod se nevyplácí, má-li dítě vlastní hrubý měsíční příjem vyšší než 600 Kčs.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. května 1966, 6 Cz 25/66.)
Navrhovatelka pobírala vdovský důchod a na dceru A., narozenou dne 11. 5. 1948, sirotčí důchod. Dcera navrhovatelky skončila dnem 31. 12. 1963 záuční dobu opravářky punčoch a od ledna 1964 pracovala v úkolové mzdě, která činila v roce 1964 asi Kčs 400,- měsíčně, v prvním čtvrtletí 1965 pak asi Kčs 500,- měsíčně.
Napadeným rozhodnutím odpůrce byl vdovský důchod navrhovatelky a sirotčí důchod na její dceru zastaven a navrhovatelce uloženo zaplatit přeplatek na obou důchodech za dobu od ledna 1964 do prosince 1964 v částce Kčs 5060,-.
Krajský soud v Hradci Králové rozhodnutí odpůrce zrušil s odůvodněním, že v zákoně č. 101/1964 Sb. není ustanovení, podle něhož by sirotčí důchod náležel jen po dobu záuční, a že proto dítě, které po skončení povinné školní docházky vstoupí do pracovního poměru, má nárok na sirotčí důchod, pokud jeho hrubý výdělek nepřesahuje částku Kčs 600,- měsíčně.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že usnesením krajského soudu v Hradci Králové byl porušen zákon a toto rozhodnutí zrušil.
Z odůvodnění:
Krajský soud pochybil především v tom, že nárok navrhovatelky na vdovský důchod a nárok navrhovatelčiny dcery na sirotčí důchod posuzoval za celou dobu, tj. od ledna do prosince 1964 podle zák. č. 101/1964 Sb. Protože tento zákon nabyl účinnosti teprve dnem 1. 7. 1964, bylo třeba posuzovat shora uvedené nároky do 30. 6. 1964 podle zákona č. 55/1956 Sb. a teprve za dobu od 1. 7. 1964 podle zákona č. 101/1964 Sb.
Podle § 24 odst. 3 zák. č. 55/1956 Sb. náležel sirotčí důchod až do skončení povinné školní docházky dítěte. Poté náležel sirotčí důchod nejdéle do 25. roku věku, jestliže dítě se soustavně připravovalo předepsaným výcvikem nebo studiem na budoucí povolání nebo bylo pro nemoc nebo pro tělesnou či duševní vadu trvale neschopno k práci. Tyto podmínky navrhovatelčina dcera od ledna 1964 již nesplňovala, protože její záuční doba skončila dnem 31. 12. 1963 a od ledna 1964 již pobírala mzdu jako zaučená pracovnice. Vzhledem k tomu pak navrhovatelka nesplňovala ani žádnou z podmínek § 21 odst. 2 zák. č. 55/1956 Sb. pro pobírání vdovského důchodu po uplynutí jednoho roku od smrti svého manžela.
Podle ustanovení § 33 odst. 3 zák. č. 101/1964 Sb. náleží sirotčí důchod…
