č. 12/1960 Sb. rozh. tr., Garance
č. 12/1960 Sb. rozh. tr.
Při posuzování trestného činu poškozování provozu podle § 135 tr. zák. u členů JZD je nutné zjistit, jaké konkrétní těžkosti a při zdolávání jakých úkolů obžalovaný způsobil a jakým způsobem tedy ztěžoval provoz JZD. Pro posouzení subjektivní stránky trestného činu bude třeba zjistit zejména, zda obžalovaný, když za sebe zajistil náhradu, chtěl způsobit poškození provozu družstva nebo věděl, že je může způsobit, a pro případ, že jej způsobí, byl s tím srozuměn, popřípadě zda tento výsledek zavinil z nedbalosti podle § 3 odst. 2 písm. a) nebo b) tr. zák.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 19. května 1959, 3 Tz 10/59.)
Obžalovaný dne 3. dubna 1958 jako člen JZD v Droužkovicích, aniž bylo jeho členství zrušeno, opustil svou usedlost a do práce v JZD se nevrátil přes všechno přesvědčování, čímž snížil počet pracovníků a způsobil těžkosti při zdolávání úkolů JZD.
Lidový soud v Chomutově uznal obžalovaného vinným trestným činem poškozování provozu podle § 135 odst. 1 tr. zák. a uložil mu nepodmíněný trest odnětí svobody na sedm měsíců.
Krajský soud v Ústí n. L. odvolání obžalovaného zamítl.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu zrušil usnesení krajského soudu v Ústí n. L. a k odvolání obžalovaného zrušil i rozsudek lidového soudu v Chomutově a tomuto soudu nařídil, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Stížnost pro porušení zákona podaná předsedou Nejvyššího soudu vytýká krajskému soudu, že při rozhodování o trestu neuvážil osobu pachatele a možnost jeho nápravy a ostatní hlediska uvedená v § 19 tr. zák., zejména, že obžalovaný nebyl dosud nikdy trestán, vedl jinak řádný život pracujícího člověka, že jeho odchod z práce v družstvu byl ovlivněn odchodem manželky ze společné domácnosti, že obžalovaný z vlastního rozhodnutí odešel z továrny pracovat do zemědělství, ve kterém pracuje dosud, neboť po odchodu z družstva se opět zapojil do práce v zemědělství. Nešlo tedy o odchod nebo útěk z práce, jakého se dopouštějí osoby s negativním poměrem k práci nebo dokonce k lidově demokratickému zřízení, nýbrž o odchod silně ovlivněný osobními a rodinnými poměry obžalovaného a je proto otázka, zda jde vůbec o trestný čin poškozování provozu podle § 135 tr. zák.
Nejvyšší soud shledal, že usnesením krajského soudu byl porušen zákon již ve zjišťování podkladů pro výrok o vině. Podle § 2 odst. 7 tr. ř. orgány činné v trestním řízení provádějí a shromažďují důkazy z úřední povinnosti nebo na návrh stran tak, aby všechny okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly náležitě objasněny; při tom jsou povinny se stejnou pečlivostí přihlížet jak k okolnostem svědčícím proti obviněnému, tak i k okolnostem svědčícím v jeho prospěch.
V souzeném případě byl obžalovaný vinen z trestného činu poškozování provozu podle § 135 odst. 1 tr. zák. protože svým odchodem z práce způsobil těžkosti při zdolávání úkolů JZD. Bylo proto nutné zjistit, jaké konkrétní těžkosti a při zdolávání jakých úkolů obžalovaný způsobil a jakým tedy způsobem ztěžoval provoz JZD. V tom ohledu zjistil prvý soud a krajský soud zjištění převzal, že v družstvu v důsledku odchodu obžalovaného chyběl na jarní práce traktorista. Toto zjištění…
