Input:

č. 110/1956 Sb. rozh. obč., Garance

č. 110/1956 Sb. rozh. obč.
Smlouvy o pronájmu bytů v domech svěřených do správy národního podniku jsou smlouvami, které podnik uzavřel při plnění svých úkolů.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 17. května 1956, Cz 154/56.)
Žalobce – Ostravskokarvinské doly, obvodní ředitelství Karviná, národní podnik v Karviné, podál u soudu svého sídla žalobu o zaplacení nájemného z bytu v jeho domě a opřel tqdy soudní příslušnost zřejmě o ustanovení § 408 a) o. s. ř. Soud vydal platební rozkaz podle žalobcova návrhu. V odporu namítl žalovaný mimo jiné také nepříslušnost dovolaného soudu, ježto žalovaný bydlí v obvodu lidového soudu v Uh. Hradišti.
Lidový soud v Karviné bez ústního jednání vyslovil usnesením svou nepříslušnost • a postoupil věc lidovému soudu v Uh. Hradišti jako příslušnému. O ustanovení § 408 a) o. s. ř. usoudil, že se na tento případ nevztahuje, protože nájemní smlouva o bytě není smlouvou, kterou by žalobce uzavřel při plnění svých úkolů. Přitom vydal nesprávné poučení, že proti tomuto usnesení nelze podat stížnost.
Krajský soud v Ostravě nevyhověl stížnosti žalobcově a potvrdil napadené usnesení. Podle stanoviska krajského soudu má ustanovení § 408 a) o. s. ř. na mysli hlavně případy, v nichž jde o plnění úkolů vyplývajících z hospodářského plánu. Protože hlavním úkolem žalobce je těžba uhlí a nejde zde o bytovou výstavbu po případě o získání nějaké bytové jednotky, nýbrž jen o zaplacení dlužného nájemného, nejde o právní poměr, který je jedním hlavním článkem z řetězu všech hlavních úkolů majících přímou oporu v hospodářské smlouvě o plánovité těžbě uhlí.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že