Input:

č. 11/1957 Sb. rozh. tr., Garance

č. 11/1957 Sb. rozh. tr.
Pod pojem „domu“ ve smyslu § 236 odst. 1 tr. zák. je třeba rozumět též všechny uzavřené prostory, které tvoří příslušenství domu, tedy i uzavřený dvůr, zahradu, půdu, sklep a všechny vedlejší místnosti.
O vniknutí do domu nebo bytu jiného tím, že pachatel užije násilí, půjde i tehdy, když pachatel užije násilí proti věci (na př. vylomí dveře, zámek, okno a pod.). Naproti tomu pouhé překonávání překážky, která činí pachateli určité obtíže (na př. přelézání plotu, vnikání do domu úzkým oknem vyžadujícím námahu) není užitím násilí.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 19. října 1956, 1 Tz 321/56.)
Obviněný přelezl plot uzavřeného‚dvora a pootevřeným oknem vlezl do místnosti, kde spala dívka (A), s níž obviněný měl před tím známost a s níž chtěl souložit. Když děvče začalo křičet, dal se obviněný na útěk, aniž se v místnosti, zejména vůči A něčeho dopustil. Na to téže noci přelezl obviněný plot u zahrady dalšího domu a klepal na uzavřené okno místnosti, kde spala dcera majitele domku, s níž měl obviněný rovněž před tím delší dobu známost. Také v tomto případě měl obviněný v úmyslu s děvčetem (B) souložit. Když však otec téže byl hlukem upozorněn na to, že se venku něco děje, vyšel z domu a obviněný, který jej zpozoroval, i tentokrát utekl.
Lidový soud v Jaroměři uznal obviněného vinným trestným činem rušení domovní svobody podle § 236 odst. 1 tr. zák. Lidový soud dospěl k závěru, že jednání obviněného v obou případech naplňuje znaky trestného činu rušení domovní svobody, poněvadž obviněný vnikl v jednom případě do bytu jiného, v druhém případě do přilehlé ohrazené zahrady, která byla příslušenstvím domu, a to vždy s úmyslem vykonat tam násilí, totiž aby souložil se ženami spícími v místnostech, do nichž vnikl, po případě vniknout chtěl.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou nejvyššího soudu zrušil rozsudek lidového soudu a tomuto soudu uložil, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Předseda nejvyššího soudu ve stížnosti pro porušení zákona vytkl, že byl zákon porušen v ustanovení § 236 tr. zák. a uvedl, že k závěru lidového soudu, že obviněný vnikl do bytu v prvém‘ případě a do zahrady v druhém případě v úmyslu vykonat tam násilí, nestačí doznání obviněného, že chtěl souložit s A, po případě s B, když není prokázáno, že obviněný měl v úmyslu jmenované ženy donutit k souloži násilím. Stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Trestného činu rušení domovní svobody podle § 236 odst. 1 tr. zák. lze se dopustit trojí činností:
1. Pachatel vnikne do domu jiného tím, že užije (k tomu) násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí,
2. pachatel bez oprávnění vnikne do domu nebo bytu jiného v úmyslu vykonat tam násilí,
3. pachatel bez oprávnění setrvá v domě nebo bytě jiného v úmyslu vykonat tam násilí.
Obviněný vnikl v obou souzených případech do domu, po případě do bytu jiného. Posouzení tohoto zákonného znaku nebrání skutečnost, že pachatel v druhém případě vnikl pouze do uzavřené zahrady, která byla příslušenstvím domu, do něhož obviněný směřoval. V tomto směru lidový soud správně uvádí, že pod pojmem „domu“ je třeba rozumět též všechny uzavřené prostory, které tvoří příslušenství domu, tedy též uzavřený