Input:

č. 11/1955 Sb. rozh. tr., Garance

č. 11/1955 Sb. rozh. tr.
K výkladu podmínek pro uložení dodatkového trestu podle § 22 odst. 2 tr. zák.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 26. listopadu 1954, 1 Tz 231/54.)
Obviněný byl pravomocným rozsudkem lidového soudu ve Vítkově z 12. února 1954 odsouzen za trestné činy rozkrádání majetku lidových družstev podle § 245 odst. 3 písm. a) tr. zák. a krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. (které oba spáchal 10. listopadu 1953) k úhrnnému trestu odnětí svobody na jeden měsíc podmíněně na zkušební dobu jednoho roku.
Lidový soud v Bruntále rozsudkem z 19. května 1954 uznal téhož obviněného vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 219 odst. 1 tr. zák. spáchaným 10. února 1954, tedy před vyhlášením rozsudku lidového soudu ve Vítkově, a uložil mu trest nápravného opatření na šest týdnů (aniž jej uložil jako trest dodatkový). Tento rozsudek se stal pravomocným.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil rozsudek lidového soudu v Bruntále ve výroku o trestu a tomuto soudu nařídil, aby o trestu obviněného znovu jednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Generální prokurátor ve stížnosti pro porušení zákona v podstatě dovozuje, že lidový soud v Bruntále porušil zákon v ustanovení § 22 odst. 2 tr. zák. a § 26 tr. zák., když neuložil trest dodatkový a znovu nerozhodl o podmíněnosti předchozího trestu, a že lidový soud ne dost pečlivě zkoumal otázku, zda obviněný před činem vedl řádný život pracujícího člověka. Generální prokurátor zároveň, a to v šestiměsíční lhůtě naznačené v § 218 odst. 2 tr. ř., navrhl, aby bylo postupováno podle tohoto ustanovení.
Stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Trestný čin ublížení na zdraví, pro který byl obviněný odsouzen rozsudkem lidového soudu v Bruntále z 19. května 1954, byl spáchán 10. února 1954, tedy dříve, než byl vyhlášen odsuzující rozsudek lidového soudu ve Vítkově z 12. února 1954. Měl proto lidový soud v Bruntále uložit obviněnému trest dodatkový. To znamená, že prvý trest nutno doplnit druhým trestem tak, aby oba tresty dohromady v souhrnu tvořily trest jeden rovnající se trestu úhrnnému (22 odst. 2 věta druhá tr. zák.). Protože oba tyto tresty mají tvořit (v souhrnu) jednotu,