č. 107/1955 Sb. rozh. obč., Garance

Odpůrce Státní úřad důchodového zabezpečení přiznal výměrem z 5. února 1954 navrhovateli starobní důchod od 1. března 1954 ve výši 1646 Kčs měsíčně. Při výpočtu důchodu byly stanoveny zvyšovací částky za dobu 2 roků po 4 % a celkový důchod byl omezen na 85 % průměrného ročního výdělku. Navrhovatel se domáhal přiznání zvyšovacích částek ve výši 4 % za dobu 3 roků bez ohledu na to, že důchod by takto překročil hranici 85 % průměrného ročního výdělku podle § 71 odst. 8 zák. o nár. poj.

Lidový soud civilní v Praze jednaje o opravném prostředku navrhovatelově proti uvedenému výměru vyhověl opravnému prostředku a přiznal navrhovateli nárok na důchod vyšší než je 85 % průměrného ročního výdělku navrhovatelova.

Krajský soud v Praze odvolání Státního úřadu důchodového zabezpečení nevyhověl.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že rozsudky obou soudů byl porušen zákon, oba rozsudky zrušil a uložil lidovému soudu, aby o věci dále jednal a znovu rozhodl.

Ustanovení § 9 vl. nař. č. 49/1951 Sb., kterým se upravují některé nároky pracujících důchodců národního pojištění, stanoví, že pokud není v torhto nařízení uvedeno jinak, platí pro pracující důchodce předpisy zákona o národním pojištění č. 99/1948 Sb. ve znění zákona č. 269/1949 Sb. Podle § 71 odst. 8 zák. o nár. poj. starobní důchod vyměřený podle § 71 odst. 1–7 téhož zákona činí nejvýše 85 % průměrného ročního výdělku. Použití ustanovení § 71 odst. 8 zák. o nár. poj. není vládním nařízením č. 49/1951 Sb. vyloučeno ani pro zaměstnance, kteří po 60. roce věku setrvají v zaměstnání, ačkoli by jinak měli nárok na starobní…