č. 1/1965 Sb. rozh. tr., Garance
č. 1/1965 Sb. rozh. tr.
Úplné zjištění všech polehčujících a přitěžujících okolností, jakož i zhodnocení stupně jejich inzeráty ve vztahu k ostatním okolnostem, které se týkají činu a osoby pachatele a ve svém souhrnu tvoří stupeň nebezpečnosti činu pro společnost (§ 3 odst. 4 tr. zák.), je nezbytnou podmínkou pro stanovení druhu a výměry trestu.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 25. 11. 1964 4 Tz 49/64.)
Rozsudkem okresního soudu v Litoměřicích ze dne 22. 4. 1964 sp. zn. 3 T 78/64 byl obžalovaný N. uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že v době od počátku července 1963 až do 12. listopadu 1963 asi v sedmi případech vykonal soulož na nezletilé J. S. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, jehož výkon byl podmínečně odložen na zkušební dobu 5 let.
Rozsudek nabyl právní moci dne 16. 7. 1964 u soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona zrušil tento rozsudek ve výroku o trestu a přikázal okresnímu soudu v Litoměřicích, aby věc v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Okresní soud zjistil správně skutkový stav věci a nepochybil při právním posouzení činu obžalovaného. Závažného pochybení se však dopustil při výměře trestu.
V odůvodnění výroku o trestu okresní soud uvedl, že zvážil okolnost, že šlo o opětovné soulože a že jednání obžalovaného bylo pro společnost ve větší míře nebezpečné a také míra jeho zavinění byla větší. Okresní soud dále přihlédl k tomu, že obžalovaný jako člen JZD má velmi dobrou pracovní morálku a že jeho způsobu života se v poslední době neprojevily podstatné závady. Dále konstatoval, že obviněný byl sice v době od r. 1947 do r. 1959 čtyřikráte trestán, avšak pro činy méně závažné, za které byl v jednom případě trestán peněžitým a v ostatních podmíněnými tresty, že v době zkušební se osvědčil, popř. mu uložený trest byl prominut amnestií prezidenta republiky s účinky zahlazení a že tedy k těmto předchozím odsouzením nelze již přihlížet. Okresní soud shledal dále u obžalovaného polehčující okolnosti, že před trestným činem vedl řádný život pracujícího člověka, svým přiznáním přispěl k objasnění věci, svého jednání litoval a sám učinil oznámení VB. Po uvážení těchto okolností dospěl okresní soud k závěru, že s nápravou obžalovaného lze počítat a že nápravy může být dosaženo i pohrůžkou přísnějším trestem.
Okresní soud při svém rozhodování o trestu nevyvodil však náležité důsledky ze svého závěru, že jednání obžalovaného bylo pro společnost ve větší míře nebezpečné a že i míra jeho zavinění byla větší. Jde o závažný trestný čin, když obžalovaný v průběhu delší doby vykonal na nezletilé celkem sedmkráte soulož, využívaje při tom její duševní zaostalosti. Okolnost, že nezletilá právě vzhledem ke své slabomyslnosti, nekladla obžalovanému…
