Input:

Nález 251/2016 SbNU, sv.83, K přípustnosti dovolání namítajícího nesoulad s judikaturou Ústavního soudu Garance

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 83, nález č. 251

I. ÚS 3507/16

K přípustnosti dovolání namítajícího nesoulad s judikaturou Ústavního soudu

Pouhá skutečnost, že účastník řízení ve svém dovolání neodkáže na konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu, nýbrž toliko na přiléhavou judikaturu Ústavního soudu, nemůže vést k odmítnutí dovolání pro nemožnost pokračování v řízení z důvodu vady. Pokud Nejvyšší soud jen z tohoto důvodu dovolání pro vady odmítl, dopustil se tím zásahu do účastníkova práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny; nadto Nejvyšší soud nedostál svým povinnostem plynoucím z čl. 4 Ústavy, jenž ukládá soudům chránit základní práva a svobody, a nerespektoval čl. 89 odst. 2 Ústavy stanovící, že nálezy Ústavního soudu jsou závazné pro všechny orgány.

Nález

Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Kateřiny Šimáčkové (soudce zpravodaj) a Tomáše Lichovníka - ze dne 21. prosince 2016 sp. zn. I. ÚS 3507/16 ve věci ústavní stížnosti €UROCLEARINGBANK, s. r. o., se sídlem Textilní 6, Ústí nad Labem, zastoupené Mgr. Ladislavem Rychtářem, advokátem, se sídlem U Hadovky 3, Praha 6, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 1427/2016-209 ze dne 16. 8. 2016, kterým bylo odmítnuto stěžovatelčino dovolání, a rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 6 Cmo 401/2014-182 ze dne 9. 11. 2015, kterým byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba na zaplacení části kupní ceny za dodávku stojanů, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze jako účastníků řízení a společnosti LAGLAS, spol. s r. o., jako vedlejší účastnice řízení.

Výrok

I. Usnesením Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 1427/2016-209 ze dne 16. 8. 2016 bylo porušeno stěžovatelčino právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Toto rozhodnutí se proto ruší.

III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění

I. Předchozí průběh řízení a vymezení věci

1. Ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví tohoto usnesení uvedená rozhodnutí a navrhla jejich zrušení pro rozpor s právem na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 6 odst. 1 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a pro porušení jejího práva vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny.

2. Žalobou podanou u Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“) se stěžovatelka domáhala po společnosti LAGLAS, spol. s r. o., zaplacení částky 438 515 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazení části kupní ceny za dodávku stojanů. Krajský soud na základě provedeného dokazování došel k závěru, že dodávka těchto stojanů byla prokázána, a žalobě tak vyhověl.

3. Vrchní soud v Praze (dále jen „vrchní soud“) jako soud odvolací se však se závěry krajského soudu neztotožnil a konstatoval, že sporná objednávka neměla náležitosti kupní smlouvy, tudíž nelze požadovat vydání kupní ceny. Rozsudek krajského soudu v návaznosti na to změnil tak, že žalobu zamítl.

4. Proti rozhodnutí vrchního soudu podala stěžovatelka dovolání, ve kterém rozsudek vrchního soudu napadla z důvodu nesprávného právního