Nález 183/2016 SbNU, sv. 82, K výši finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním řízením

Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:
  • A
  • A

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 82, nález č. 183

IV. ÚS 3183/15

K výši finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním řízením

Jsou-li zrušena dřívější pravomocná rozhodnutí, jimiž byl stěžovatel odsouzen k vykonání trestu, a trest byl zčásti vykonán, přísluší stěžovateli právo na náhradu nemateriální újmy. Při rozhodování o výši přiznané újmy musí soudy zohlednit všechny zásahy, které stěžovatele poškodily, a důkladně a dostatečně vysvětlit, na základě jakých úvah rozhodly o přiznané náhradě. Nedostatečné vysvětlení totiž působí nepřezkoumatelnost rozhodnutí a představuje projev libovůle, který zkracuje stěžovatele v právu na nezávislé a nestranné posouzení věci soudem (čl. 36 odst. 1 Listiny).

Při posuzování věci je nezbytné rozhodnutí individualizovat a nehodnotit věc podle předem daných tabulek a algoritmů výpočtu. Je úkolem soudu prověřit všechny okolnosti, které mohou mít na výši náhrady vliv, ať se jedná o ztrátu prestiže, narušení rodinných a sociálních vazeb, zdravotní potíže, omezení pracovních příležitostí, doby trestního řízení i řízení následných.

Nález

Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka - ze dne 27. září 2016 sp. zn. IV. ÚS 3183/15 ve věci ústavní stížnosti Mgr. Ing. Svatavy Horákové, zastoupené Mgr. Tomášem Greplem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 365/7, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2015 č. j. 30 Cdo 2209/2014-271 o odmítnutí stěžovatelčina dovolání a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2013 č. j. 70 Co 459/2013-259, jímž bylo rozhodnuto o stěžovatelčině odvolání v řízení o žalobě na přiměřené zadostiučinění za nemateriální újmu, kterou stěžovatelka utrpěla v důsledku nezákonně vedeného trestního řízení, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a Ministerstva spravedlnosti jako vedlejšího účastníka řízení.

Výrok

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2015 č. j. 30 Cdo 2209/2014-271, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2013 č. j. 70 Co 459/2013-259 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 5. 2013 č. j. 19 C 304/2011-212 se zrušují, neboť jimi bylo porušeno právo na zachování lidské důstojnosti a na osobní čest, dobrou pověst a ochranu jména zakotvené v čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i právo domáhat se svých práv u nezávislého a nestranného soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu zakotvené v čl. 36 odst. 3 tohoto ústavního zákona.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a řízení před obecnými soudy

a) Trestní řízení

1. Usnesením Policie České republiky, Služby kriminální policie a vyšetřování v Kopřivnici, ze dne 25. 2. 2005 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatelky pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) trestního zákona, které bylo nejprve ke stížnosti stěžovatelky zrušeno usnesením Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně ze dne 4. 3. 2005 sp. zn. 2 ZT 173/2005; dne 14. 3. 2005 však bylo policejním orgánem znovu zahájeno trestní stíhání stěžovatelky pro stejný

 
 Nahoru