Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 966Garance

27.4.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer
Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 966

27.4.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.3.3.2.9
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 966

Mgr. Pavla Krejčí

[Základní povinnosti a práva pěstouna]

„Ustanovení vymezuje povinnosti a práva pěstouna ve vazbě na práva a povinnosti rodičů dítěte do pěstounské péče.”1

Osobní péče pěstouna

Zákon ukládá pěstounovi povinnost o dítě mu svěřené osobně pečovat. Tuto povinnost má pěstoun po dobu, kdy trvá pěstounská péče. Je třeba zdůraznit, že účelem pěstounské péče je především překlenout období, kdy rodiče nejsou schopni se o dítě starat. Pěstounská péče tedy není péčí, se kterou by zákon počítal jako s péčí trvalou (jedná se náhradní rodinnou výchovu) a z toho vyplývají specifika této péče.

Pěstoun má však nejenom povinnost o dítě osobně pečovat, ale má taktéž na tuto péči právo. Z tohoto důvodu mu nemůže být dítě bezdůvodně z péče odňato. „Pokud někdo jakkoli znemožňuje pěstounovi o dítě osobně pečovat (např. tím, že dítě pěstounovi odejme, odnese, odveze a odmítá je vrátit), má sám pěstoun (suo nomine) právo se takovému zasahování do jeho výhradních povinností a práv bránit (§ 882).”2

Osobní péčí pěstouna však nerozumíme jeho celodenní péči, „osobní péčí pěstouna se rozumí péče, kterou věnují rodiče svým dětem. Proto dítě může navštěvovat zařízení jako jesle, mateřskou školu či školní družinu.”3

Právo na krátkodobou pomoc

Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, počítá s pomocí pěstounům v případech, kdy pěstouni nebudou moci krátkodobě zajistit péči o svěřené dítě. Podle § 47a odst. 2 písm. a) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (bod 1) má pěstoun právo na poskytnutí trvalé nebo dočasné pomoci při zajištění osobní péče o svěřené dítě, přičemž tato pomoc spočívá v zajištění krátkodobé péče:

−po dobu, kdy je osoba pečující nebo osoba v evidenci uznána dočasně práce neschopnou nebo při ošetřování osoby blízké,

−při narození dítěte,

−při vyřizování nezbytných osobních záležitostí,

−při úmrtí osoby blízké.

Dále mají pěstouni podle § 47a odst. 2 písm. c) zákona č. 359/1999 Sb. právo na poskytnutí pomoci se zajištěním celodenní péče o svěřené dítě nebo děti, která je přiměřená věku dítěte, v rozsahu alespoň 14 kalendářních dnů v kalendářním roce, jestliže svěřené dítě dosáhlo alespoň věku 2 let.

Judikatura

Nejvyšší soud Slovenské socialistické republiky, sp. zn. Cpj 14/74, R 27/1975 civ.

O povinnosti osobnej starostlivosti o dieťa táto dôvodová správa uvádza, že osobnou starostlivosťou pestúna o dieťa sa rozumie starostlivosť, ktorá sa spravidla venuje dieťaťu v rodine. Pestún môže však v čase, keď je zamestnaný, dávať dieťa do denných jaslí, materskej školy alebo ak dieťa navštevuje školskú družinu. Podmienku osobnej starostlivosti možno považovať za splnené, ak napr. z dôvodu krátkodobej choroby pestúna bolo dieťa dané do týždenných jaslí alebo iného obdobného zariadenia, alebo keď pestún zabezpečil po tento čas starostlivosť o dieťa inou osobou. Musí však ísť len o mimoriadnu, nepredvídanú situáciu a nie o pravidelné zverovanie detí týmto zariadeniam. Pri ústavnej výchove by podmienka osobnej starostlivosti nebola splnená.

Výkon práv a povinností pěstounem a rodiči

Péče pěstouna nahrazuje péči rodičovskou. Rodičům však zůstávají práva a povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti s výjimkou těch, které náležejí pěstounovi (§ 960). Rodiče jsou tedy i nadále zákonnými zástupci dítěte. Pěstouni tak rozhodují jen o běžných záležitostech dítěte; v těchto záležitostech pak mají právo dítě zastupovat a spravovat jeho jmění. V rámci realizace zástupčího oprávnění musí pěstoun sledovat hlavní účel zastoupení, kterým je v souladu s § 457 ochrana zájmů nezletilého a naplňování jeho práv. Při plnění povinností musí pěstoun v souladu s § 467 dbát názorů svěřeného dítěte; dítě má právo si vytvořit o dané záležitosti vlastní názor a sdělit ho pěstounovi (§ 875 odst. 2). Názoru dítěte musí být věnována patřičná pozornost a při rozhodování musí být brán pěstounem v úvahu. Pěstoun však při rozhodování musí sledovat především zájmy dítěte; není tedy názorem dítěte vázán (musí k němu pouze přihlížet).

Rodičům pak zásadně náleží právo rozhodovat v záležitostech ostatních (tedy nikoliv běžných) a v těchto záležitostech také dítě zastupovat. Za záležitosti, které spadají do rozhodovací pravomoci rodičů, je možné považovat významné záležitosti uvedené v § 877 odst. 2 – tedy zejména nikoliv běžné léčebné a obdobné zákroky a volba zaměstnání nebo pracovního uplatnění dítěte. Rodiče však nemohou rozhodovat o bydlišti dítěte (§ 80), jelikož bydliště dítěte bude vždy u pěstouna a dítě jej bude při změně bydliště následovat (podle § 10 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, je to pouze pěstoun, který má právo ohlásit změnu místa trvalého pobytu dítěte).

Vždy však bude záležet na rozsahu práv a povinností, které má vykonávat pěstoun podle rozhodnutí soudu – rozsah zástupčího oprávnění rodičů tak může být širší nebo i užší. „Soud tedy může pěstounovi svěřit i výkon vybraných podstatných záležitostí dítěte či správu dítěte v celém rozsahu. V rozhodnutí by rozsah povinností práv pěstouna odlišných od zákonného rozsahu měl být přesně vymezen, aby bylo zřejmé, co vykonává pěstoun a co rodič.”4

Právo soudu nahradit souhlas rodičů

Pokud by však pěstoun nesouhlasil s rozhodnutím rodičů ve věci, která patří do jejich výlučné pravomoci, má právo obrátit se na soud, aby v záležitosti rozhodl jinak (nahradil souhlas rodičů podle § 877 odst. 1) nebo aby v souladu s § 969 stanovil jinak rozsah práv a povinností pěstouna vyplývajících z pěstounské péče. Právo obrátit se na soud za účelem změny práv a povinností z pěstounské péče má i dítě

 
 Nahoru