Zapomněl(a) jste své osobní heslo? Neznáte své přístupové údaje?
Získejte přístup k tomuto placenému dokumentu zdarma.
Informace najdete pod ukázkou textu.
Mgr. Pavla Krejčí
Pěstounská péče je "zvláštní forma státem zprostředkovávané, řízení a kontrolované náhradní výchovy v rodině nebo prostředí rodinu připomínajícím, zabezpečovaná též ze strany státu hmotnou podporou".1 Při nařízení pěstounské péče rodičům zůstávají zachována jejich práva a povinnosti z rodičovské odpovědnosti s výjimkou těch práv, které ex lege (§ 966) nebo na základě soudního rozhodnutí náleží pěstounovi. Rodiče jsou tedy i nadále zákonnými zástupci dítěte. Pěstouni tak rozhodují jen o běžných záležitostech dítěte; v těchto záležitostech pak mají právo dítě zastupovat a spravovat jeho jmění (§ 966).
Stav, kdy je možné nařídit pěstounskou péči
Účelem pěstounské péče je překlenout období, kdy rodiče nejsou schopni nebo ochotni se o dítě starat, a zajistit dítěti osobní péči o jeho osobu. Musí se tedy jednat o takový stav, "kdy výchova dítěte není zabezpečena v přirozené rodině a odebrání dítěte je nezbytné a přiměřené ochraně jeho zájmů a nelze provést jiná opatření".2 V rámci řízení o svěření dítěte do pěstounské péče musí být prokázána neschopnost nebo neochota rodiče o dítě pečovat. Důvody mohou být různé, např. rozhodnutí rodiče nepečovat o dítě, špatný zdravotní stav rodiče, sociální situace v rodině apod.
Nařídit pěstounskou péči může pouze soud; "takový zásah ze strany státu je možný, jen je-li založen na naléhavé společenské potřebě, která je přiměřená sledovanému legitimnímu cíli – ochraně zájmu dítěte".3 Soud při posuzování nezbytnosti nařídit pěstounskou péči musí vycházet taktéž z názoru dítěte, pokud je schopno si svůj názor vytvořit (ke zjišťování názoru dítěte komentář k § 867). Ke svěření dítěte do pěstounské péče není třeba souhlasu rodičů.
Trvání pěstounské péče
Pěstounská péče je zásadně přechodný, a nikoliv trvalý institut. "Pěstounská péče proto musí být pojímána jako subsidiární k péči vlastních rodičů. Účelem pěstounské péče není přijetí cizího dítěte za své tak, jak je tomu v případě osvojení."4 Na rozdíl od osvojení nedochází ke zpřetrhání statusových vazeb s původními rodiči; naopak vazby dítěte k původní přirozené rodině zůstávají zachovány. Rodiče tak mají právo se s dítětem osobně a pravidelně stýkat a mají právo na informace o dítěti, ledaže soud z důvodů hodných zvláštního zřetele rozhodne jinak (§ 960 odst. 1). V průběhu pěstounské péče má také docházet ze strany státu k pokusu o sanaci původní rodiny, aby tak byl umožněn návrat dítěte do původní rodiny. K pokusu o sanaci původní rodiny by ostatně mělo dojít ještě před samotným svěřením dítěte do pěstounské péče.
Před samotným nařízením pěstounské péče je možné dítě svěřit do předpěstounské péče podle § 963.
Přednost pěstounské péče před péčí ústavní
Pěstounská péče jako forma individuální péče o dítě "musí mít přednost před péčí nerodinnou, zajišťovanou v ústavech nebo v jiných zařízeních ústavního typu, do kterých je dítě svěřováno nikoli konkrétním osobám do osobní péče".5 V rámci pěstounské péče má pak přednost tzv. příbuzenská pěstounská péče, tedy případ, kdy se osoba se souhlasem rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte a bez rozhodnutí soudu fakticky ujme péče o dítě s úmyslem přijmout dítě do své trvalé péče.
Před pěstounskou péčí má pak přednost svěřenectví dítěte do péče jiné osoby podle § 953. "Mohou-li rodiče nebo prarodiče plnit výživné v zákonné výši tak, aby odpovídalo potřebám dítěte, a péče o dítě se ujme osoba příbuzná nebo blízká dítěti či rodině, uplatní se institut svěření dítěte do péče jiné osoby dle § 953 a násl., nikoliv pěstounská péče."6 Základní rozdíl tedy spočívá v tom, že v případě nařízení pěstounské péče se potřeby dítěte financují pomocí dávek pěstounské péče. V případě svěření dítěte do péče jiné osoby podle § 953 nevzniká na dávky pěstounské péče nárok a pobyt dítěte u náhradní rodiny financují zcela rodiče (viz výklad k § 953).
Osoba pěstouna
Požadavky na osobu pěstouna jsou stanoveny v § 962:
−osoba musí skýtat záruky řádné péče o dítě,
−musí mít bydliště v České republice,
−musí souhlasit se svěřením dítěte do své pěstounské péče.
"Pěstounem se může stát pouze člověk, který skýtá záruky, že bude o dítě řádně pečovat a že pěstounská péče bude dítěti ku prospěchu."7 "Mělo by jít o osobu svéprávnou, bezúhonnou, která má předpoklady na dítě kladně výchovně působit a zajistit mu vhodné rodinné prostředí. V neposlední řadě musí jít o osobu, jejíž věk a zdravotní stav není na překážku péče o dítě."8
Blíže k osobě pěstouna komentář k § 962.
Procesní úprava
O svěření dítěte do pěstounské péče bude soud rozhodovat podle procesních pravidel uvedených v § 466 a násl. ZŘS. Pro řízení je příslušný obecný soud nezletilého dítěte, které má být svěřeno do pěstounské péče, tedy soud, kde má nezletilý své bydliště. Nezletilý bude v řízení zastoupen kolizním opatrovníkem, kterého mu soud pro řízení jmenuje; většinou se bude jednat o OSPOD (§ 469 odst. 1 ZŘS). O svěření dítěte do pěstounské péče bude soud rozhodovat rozsudkem (§ 471 odst. 1 ZŘS). Pěstoun musí vyslovit se svěřením dítěte do své péče u soudu souhlas. Pokud se dítě nesvěřuje do společné péče pěstounů-manželů, je nezbytné vyžádat si souhlas manžela pěstouna podle § 965. V takovém případě je účastníkem řízení i manžel budoucího pěstouna. "Jestliže je před rozhodnutím o pěstounské péči svěřeno dítě do péče jiné osoby (§ 953 a násl.), pak je i tato osoba účastníkem řízení o svěření dítěte do osobní péče pěstouna; neúčastní se však řízení, v němž se jedná o zrušení pěstounské péče (NS Cpjf 117/75, Rc 29/1975)."9
Zároveň se svěřením dítěte do pěstounské péče, rozhodne soud i o výživném pro dítě podle § 961.
Pěstounská péče na přechodnou dobu
Institut pěstounské péče na přechodnou dobu je upraven v zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, a jedná se o institut akutní péče o dítě. Pěstounskou péči na přechodnou dobu vykonávají profesionální pěstouni, kteří jsou zapsáni v evidenci osob, které mohou pěstounskou péči na přechodnou dobu vykonávat. Tuto evidenci vede krajský úřad. Profesionální pěstouni před svým zařazením musejí projít tzv. odborným posouzením, zda mají předpoklady pro výkon takové péče o dítě, a to zejména z hlediska krátkodobosti takové péče a péče o dítě krátce po jeho narození.
Do pěstounské péče na přechodnou dobu svěří soud dítě:
V souladu s § 27a odst. 9 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, může pěstounská péče na přechodnou dobu trvat nejdéle jeden rok. To neplatí, pokud jsou do pěstounské péče téhož pěstouna svěřeni sourozenci dítěte, kteří byli do této péče svěřeni později, ne však na dobu delší, než po kterou má trvat pěstounská péče podle věty první u sourozence, který byl do pěstounské péče na přechodnou dobu témuž pěstounovi svěřen jako poslední.
Do pěstounské péče na přechodnou dobu může být dítě svěřeno též předběžným opatřením podle § 452 odst. 2 ZŘS.
Veřejnoprávní rysy pěstounské péče
Pěstounská péče má rysy nejenom soukromoprávní, ale i rysy veřejnoprávní, "které spočívají v jejím zprostředkování, organizaci, hmotném zabezpečení, kontrole a v neposlední řadě i v podpoře a provázení pěstounů".10 Blíže k tomu zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí.
Pokud se týká dávek pěstounské péče (§ 47e zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí), jsou jimi:
−příspěvek na úhradu potřeb dítěte,
−odměna pěstouna,
−příspěvek při převzetí dítěte,
−příspěvek na zakoupení osobního motorového vozidla,
−příspěvek při ukončení pěstounské péče.
Judikatura
1. Zájem dítěte
Nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. září 2011, sp. zn. II. ÚS 2546/10
Ústavní soud, obdobně jako v citovaném nálezu, je nucen konstatovat, že vazba mezi rodičem a dítětem je jedním z prvořadých předpokladů zdárného vývoje dítěte. Pro rodiče a dítě je možnost být spolu základním prvkem rodinného života. Opatření, která jim v tom brání, představují zásah do práva na rodinný život (srov. čl. 32 odst. 4 Listiny). Takový zásah ze strany státu je možný, jen je-li nezbytný a v souladu se zákonem; nezbytnost znamená, že zásah je založen na naléhavé společenské potřebě, která je přiměřená sledovanému legitimnímu cíli – ochraně zájmu dětí. Jde zejména o případy, kdy děti byly vystaveny násilí nebo špatnému zacházení, kdy byl zjištěn nedostatek citového zázemí nebo znepokojivý zdravotní stav u rodičů (srov. např. rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ve věci Wallová a Walla proti České republice ze dne 26. října 2006, Havelka a ostatní proti České republice ze dne 21. června 2007). Odnětí dítěte z péče matky tak představuje až nejkrajnější opatření, které lze uplatnit pouze v nejvážnějších případech, a musí se tedy opírat o dostatečně závažné argumenty motivované zájmem dítěte.
2. Posuzování nejlepšího zájmu dítěte
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. dubna 2012, sp. zn. 30 Cdo 3430/2011
Posuzování nejlepšího zájmu dítěte v řízení podle ustanovení § zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, není dílčí složkou rozhodovací činnosti (která by náležela výlučně nejvyššímu státnímu zástupci), ale její podstatou, což plyne i ze vzájemné provázanosti čl. 3 a čl. 12 Úmluvy. Zásada nejlepšího zájmu dítěte nemůže být vnímána izolovaně od ostatních obecných zásad Úmluvy, mezi něž je třeba počítat zákaz diskriminace…
