Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 953Garance

27.4.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer
Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 953

27.4.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.3.3.1.1
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 953

Mgr. Pavla Krejčí

[Svěření dítěte do péče jiné osoby]

Jedná se o institut náhradní rodinné péče, jehož účelem je zejména výkon osobní péče o dítě člověkem odlišným od rodiče nebo poručníka a od pěstouna.”1 Institut svěření dítěte do péče jiné osoby, neboli svěřenectví, se používá v případech, kdy žádný z rodičů (a ani poručník) není schopen osobní péči o dítě vykonávat.

Účelem svěřenectví je tedy překlenout období, kdy rodiče nejsou schopni nebo ochotni se o dítě starat, a zajistit dítěti osobní péči o jeho osobu. Musí se tedy jednat o takový stav, kdy výchova dítěte není zabezpečena v přirozené rodině a schválení péče jinou osobou je nezbytné a přiměřené ochraně zájmů dítěte a nelze provést jiná opatření. V rámci řízení o svěření dítěte do péče jiné osoby musí být prokázána neschopnost nebo neochota rodiče o dítě pečovat. Důvody mohou být různé, např. rozhodnutí rodiče nepečovat o dítě, špatný zdravotní stav rodiče, sociální situace v rodině apod. Zcela zvláštním důvodem je pak svěření dítěte do péče jiné osoby v souvislosti s rozvodem rodičů (§ 907).

Judikatura

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. března 1968, sp. zn. 1 Cz 12/68

Svěření nezletilého dítěte do výchovy jiného občana než rodiče (§ 45 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině) je výjimkou ze zásady, že výchova nezletilého dítěte je především úkolem rodičů; musí být vždy opřeno o pečlivé a spolehlivé objasnění těch okolností, jež svědčí pro závěr, že žádný z rodičů není s to náležitým způsobem zajistit řádnou výchovu dítěte.

Je-li v řízení tvrzeno, že výchově nezletilého dítěte jedním z rodičů brání závadný zdravotní stav tohoto rodiče, jde o odbornou otázku, jejíž posouzení vyžaduje zpravidla součinnosti se znalcem.

Přednostní institut

Institut svěřenectví má přednost před ostatními instituty náhradní rodinné péče, neboť se jeví jak pro dítě, tak i pro rodiče nejšetrnější. Dítě je totiž většinou svěřováno do péče osoby, kterou zná nebo v niž mají důvěru rodiče dítěte. Jedinou výjimkou je poručenství s osobní péčí poručníka, které bude mít přednost i před svěřenectvím. Poručenství však lze nařídit pouze za předpokladů uvedených v § 928.

Svěření dítěte do péče jiné osoby může nařídit pouze soud. „Takový zásah ze strany státu je možný, jen je-li založen na naléhavé společenské potřebě, která je přiměřená sledovanému legitimnímu cíli – ochraně zájmu dítěte.2 Soud při posuzování nezbytnosti nařídit péči jiné osoby musí vycházet taktéž z názoru dítěte, pokud je schopno si svůj názor vytvořit (ke zjišťování názoru dítěte komentář k § 867). Ke svěření dítěte do péče jiné osoby není třeba souhlasu rodičů.

Trvání svěřenectví; postavení rodičů

Svěřenectví je zásadně přechodný, a nikoliv trvalý institut, jehož účelem není přijetí cizího dítěte za své tak, jak je tomu v případě osvojení. Na rozdíl od osvojení nedochází ke zpřetrhání statusových vazeb s původními rodiči; naopak vazby dítěte k původní přirozené rodině zůstávají zachovány. Rodičům zůstávají zachována jejich práva a povinnosti z rodičovské odpovědnosti s výjimkou těch práv, které ex lege (§ 966) nebo na základě soudního rozhodnutí náleží pečující osobě. Rodiče jsou tedy i nadále zákonnými zástupci dítěte. Pečující osoba tak rozhoduje jen o běžných záležitostech dítěte; v těchto záležitostech pak má právo dítě zastupovat a spravovat jeho jmění (§ 966).

Rodiče tak mají právo se s dítětem osobně a pravidelně stýkat a mají právo na informace o dítěti, ledaže soud z důvodů hodných zvláštního zřetele rozhodne jinak (§ 960 odst. 1). V průběhu svěřenectví má také docházet ze strany státu k pokusu o sanaci původní rodiny, aby tak byl umožněn návrat dítěte do původní rodiny. K pokusu o sanaci původní rodiny by ostatně mělo dojít ještě před samotným svěřením dítěte do péče jiné osoby.

Svěřenectví x pěstounská péče

Institut svěřenectví je velmi blízký institutu pěstounské péče. Nicméně do pěstounské péče jsou svěřovány především děti, u nichž nejsou rodiče či prarodiče schopni vyživovací povinnost vůči dětem plnit nebo nemají o její plnění zájem. „Mohou-li rodiče nebo prarodiče plnit výživné v zákonné výši tak, aby odpovídalo potřebám dítěte, a péče o dítě se ujme osoba příbuzná nebo blízká dítěti či rodině, uplatní se institut svěření dítěte do péče jiné osoby dle § 953 a násl., nikoliv pěstounská péče.”3 Pečující osoba totiž nemá právo na dávky pěstounské péče. Při posuzování, zda mohou rodiče či prarodiče plnit výživné v dostatečné výši, „se musí hledět i k reálnosti skutečného vymožení stanovení vyživovací povinnosti, a to právě v oné odpovídající výši (podmínka tedy nebude splněna ani v případech, kdy výživné sice bude stanoveno v odpovídající výši, ale není možno jej vymoci či nelze předpokládat, že bude úspěšně vymoženo, např. proto, že příbuzný dítěte se nachází v zahraničí a výživné neplatí)”.4

Pečující osoba

Dítě nemůže být svěřeno do péče jakékoliv osoby, ale tato osoba musí splňovat kritéria uvedená v § 954. Těmito kritérii jsou:

−pečující osoba musí skýtat záruky řádné péče o dítě,

−musí mít bydliště v České republice,

−musí souhlasit se svěřením dítěte do své péče.

„Pečující osobou se může stát pouze člověk, který skýtá záruky, že bude o dítě řádně pečovat a že jeho péče bude dítěti ku prospěchu. Zájemce o svěření dítěte musí být bezúhonný a morálně způsobilý.”5 Dále by se mělo jednat o osobu, která je svéprávná a schopná zajistit dítěti vhodné výchovné a rodinné prostředí. Důležité také budou bytové podmínky pečující osoby a její zdravotní stav, který nesmí zabraňovat péči o nezletilého. „Zájemce o svěření dítěte do péče by rovněž měl mít blízký a pozitivní vztah nejen k dítěti, ale i k jeho rodičům, nebo alespoň předpoklady pro vybudování takového vztahu, protože jednou z povinností pečující osoby je povinnost udržovat, rozvíjet a prohlubovat sounáležitost dítěte s jeho rodiči, dalšími příbuznými a osobami dítěti blízkými.”6 Dále blíže k požadavkům na pečující osobu výklad k § 954.

Shrnutí podmínek pro svěření dítěte do péče jiné osoby7

Lze tedy shrnout, že podmínky pro svěření dítěte do péče jiné osoby jsou splněny, jestliže:

−o dítě nemůže být pečováno osobně žádným z rodičů ani poručníkem,

−svěření dítěte do péče jiné osoby je v souladu se zájmy dítěte,

−rodiče či prarodiče dítěte jsou schopni plnit vyživovací povinnost k dítěti

−existuje osoba schopná a ochotná převzít dítě do péče, která splňuje zákonné požadavky.

Procesní úprava

O svěření dítěte do péče jiné osoby bude soud rozhodovat podle procesních pravidel uvedených v § 466 a násl. ZŘS. Pro řízení je příslušný obecný soud nezletilého dítěte, které má být svěřeno do péče jiné osoby; tedy soud, kde má nezletilý své bydliště. Nezletilý bude v řízení zastoupen kolizním opatrovníkem, kterého mu soud pro řízení jmenuje; většinou se bude jednat o OSPOD (§ 469 odst. 1 ZŘS). O svěření dítěte do péče jiné osoby bude soud rozhodovat rozsudkem (§ 471 odst. 1 ZŘS). Pečující osoba musí vyslovit se svěřením dítěte do své péče u soudu souhlas. Pokud je pečující osoba vdaná/ženatý, je nezbytné vyžádat si souhlas manžela pečující osoby podle § 965. V takovém případě je účastníkem řízení i manžel pečující osoby.

Zároveň s rozhodnutím o svěření dítěte do péče jiné osoby bude soud rozhodovat i o výživném pro dítě, které bude hrazeno k rukám pečující osoby. Vyživovací povinnost nemusí být uložena pouze rodičům, ale mohou ji plnit i prarodiče. Pokud je dítě svěřováno do péče prarodičů a rodiče nemohou plnit vyživovací povinnost (např. protože zemřeli), pak soud o vyživovací povinnosti nerozhoduje. Musí však v rámci řízení zjistit, zda prarodiče jsou schopni dítě sami vyživovat; pokud soud dospěje k názoru, že prarodiče nejsou schopni dítě vyživovat, může být dítě svěřeno prarodičům do pěstounské péče, kdy budou mít právo na dávky pěstounské péče.

Judikatura

Stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 18. června 1986, sp. zn. Cpj 298/85

Jestliže soud svěří dítě do výchovy jiného občana než rodiče, popřípadě do společné výchovy manželů, podle ustanovení § 45 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, určí současně vyživovací povinnost k dítěti. Počátek vyživovací povinnosti se stanoví od právní moci rozsudku o svěřené dítě do výchovy jiného občana než rodiče, popřípadě do společné výchovy manželů, podle ustanovení § 45 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině. K dřívějšímu datu lze počátek vyživovací povinnosti stanovit jen v případě, že jiný občan než rodič, popřípadě manželé, převzali dítě do péče na základě předběžného opatření učiněného národním výborem nebo nařízeného soudem.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. ledna 1973, sp. zn. 1 Cz 98/72

Dohodou rodičů podle ustanovení § 26 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, není dohoda rodičů s jiným občanem o tom, že on bude po rozvodu manželství rodičů jejich dítě vychovávat.

O svěření dítěte do výchovy jiného občana než rodiče a o vymezení rozsahu jeho práv a povinností k dítěti musí rozhodnout soud a toto jeho rozhodnutí nemůže být nahrazeno dohodou

 
 Nahoru