Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 934 Garance

27.4.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.3.1.7
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 934

Mgr. Pavla Krejčí

[Právní jednání poručníka v záležitostech nezletilého; podávání zpráv]

K odst. 1

V souladu s § 928 odst. 2 má poručník vůči dítěti práva a povinnosti jako rodič, je jeho zákonným zástupcem. Bez souhlasu soudu je však za dítě oprávněn jednat pouze v běžných záležitostech. "Bez souhlasu soudu nejde o právní jednání, zákon nedostatek přivolení soudu sankcionuje jako zdánlivé právní jednání. K této skutečnosti musí soud přihlédnout z úřední povinnosti, pokud bude spor o to, zda je právní jednání perfektní či nikoliv."1

Zákonné zastoupení "se projevuje zásadně ve dvou složkách právního jednání zastoupeného. První je složka osobní, vztahující se k osobě zastoupeného a druhou je složka věcná, vztahující se k materiálním poměrům zastoupeného, totiž k jeho jmění."2

S výkonem funkce poručníka se mohou a nemusejí pojit obě výše uvedené složky. Rozsah poručníkových povinnosti a práv může být totiž výjimečně vymezen v souladu s § 928 odst. 2 i jinak (viz komentář k tomuto ustanovení). Vedle poručníka může být pro správu jmění jmenován poručenci i opatrovník či několik opatrovníků pro správu jmění (§ 941). Opatrovník pro správu jmění dítěte může být jmenován pro správu celého jmění nebo jeho části. Je tomu tak proto, že správa některých částí jmění může vyžadovat zvláštní odborné schopnosti (blíže k tomu výklad k § 941 a § 948).

V rámci realizace zástupčího oprávnění musí poručník sledovat hlavní účel zastoupení, kterým je ochrana zájmů poručence a naplňování jeho práv; dítě má právo vytvořit si o dané záležitosti vlastní názor a sdělit ho poručníkovi (§ 875 odst. 2). Názoru dítěte musí být věnována patřičná pozornost a při rozhodování musí být brán poručníkem v úvahu. Poručník však musí sledovat především zájmy dítěte, a proto nemusí názor dítěte respektovat (musí k němu pouze přihlížet).

i. Osobní sféra nezletilého

Poručník je oprávněn v osobní sféře nezletilého jednat bez souhlasu soudu pouze v běžných záležitostech. Co je a není běžnou záležitostí, je třeba především vykládat v souladu s § 877 odst. 2, kdy za významnou záležitost se považují zejména nikoli běžné léčebné a obdobné zákroky, určení místa bydliště a volba vzdělání nebo pracovního uplatnění dítěte. Tyto kroky poručník za nezletilého činit sice může, ale potřebuje k nim souhlas soudu. Blíže k tomu výklad k § 877.

Dále nesmí poručník v souladu s § 483 bez souhlasu soudu vyslovit souhlas se změnou osobního stavu dítěte.

V souladu s § 458 dále není poručník oprávněn jménem dítěte činit právní jednání týkající se:

  1. záležitosti týkající se vzniku a zániku manželství,
  2. záležitosti týkající se výkonu rodičovských povinností a práv,
  3. pořízení pro případ smrti a jeho odvolání,
  4. prohlášení o vydědění a jeho odvolání.

To však neznamená, že by některé z výše uvedených záležitostí nemohl nezletilý učinit sám. Například § 1526 stanoví výjimku, podle které může nesvéprávný nezletilý pořizovat závěť – podmínkou je, aby dovršil věk patnácti let a závěť byla pořízena formou veřejné listiny. K jednotlivým záležitostem viz výklad u právní úpravy dotyčného institutu.

ii. Majetková sféra nezletilého

V souladu s § 942 se bude poručník při plnění povinností ze správy jmění nezletilého řídit obdobně právy a povinnostmi opatrovníka pro správu jmění podle § 948 a násl. (blíže k tomu výklad k § 942).

Běžnou správu jmění může poručník vykonávat bez jakéhokoliv omezení. Co se rozumí běžnou správou jmění, bylo podle ObčZ vykládáno tak, že je to třeba "posoudit na základě jednotlivých okolností a celkové povahy každého konkrétního případu".3 Za neběžnou majetkovou záležitost, která vyžadovala schválení soudu, bylo možné "na základě poznatků a zkušeností právní praxe považovat např. nabytí či převod motorového vozidla (nikoliv však podle soudní praxe běžného jednostopého vozidla), nabytí či převod nemovité věci, resp. podílu k ní, pro zastoupeného či zastoupeným, odmítnutí dědictví, uzavření dědické dohody, nakládání se stavebním spořením, prodej akcií nezletilého majitele atd. (inkaso dividend zákonným zástupcem je však podle soudní praxe jako běžná záležitost přípustné)".4

Za neběžnou záležitost bylo například považováno i uzavření darovací smlouvy za nezletilého, byť nezletilý na základě takového právního jednání nabude nemovitost, neboť takové právní jednání představuje významnou "majetkoprávní dispozici, jež má do jeho majetkové sféry podstatný dopad. S vlastnictvím takového předmětu daru je totiž pravidelně spojena celá řada právních vztahů, ať už povahy soukromoprávní (např. spojených s jeho údržbou a opravou, užíváním), nebo povahy veřejnoprávní (např. daně a poplatky spojené s vlastnictvím a užíváním)."5

Stejně tak podle dosavadní judikatury platné podle ObčZ bylo za neběžnou záležitost považováno:

−uzavírání dědické dohody za nezletilého,

−činění prohlášení o tom že se neuplatňuje dovolání se neplatnosti závěti (stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSFR ze dne 27. 6. 1990, Cpjf 90/89),

−odmítnutí dědictví za nezletilého (rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 19. 2.1976, Cz 12/76),

−podání majetkoprávní žaloby za nezletilého (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2289/2011),

podání odpůrčí žaloby za nezletilého (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 21 Cdo 856/2011),

−předčasné ukončení stavebního spoření za nezletilého (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2912/2008).

Případy, kdy není třeba souhlas soudu při schválení právního jednání za nezletilého

V zásadě zůstane v praxi definice běžných záležitostí podle NOZ stejná. NOZ navíc obsahuje ve vztahu ke správě jmění nezletilého speciální ustanovení § 896 až § 905, která jsou na jednání poručníka aplikovatelná. V § 898 odst. 1 jsou pak uvedeny případy, kdy je vyžadován souhlas soudu k právnímu jednání ve vztahu k jmění nezletilého. Toto ustanovení praví, že kromě běžných záležitostí není třeba souhlasu soudu též k záležitostem výjimečným, které se týkají zanedbatelné majetkové hodnoty. Navíc § 898 odst. 2 demonstrativně vyjmenovává případy, kdy je třeba k právnímu jednání za nezletilého souhlas soudu (viz komentář k tomuto ustanovení); tento výčet ovšem není úplný.

Další omezení poručníka vyplývají z § 483 v návaznosti na § 3022 odst. 1 a na § 942. Souhlas soudu se tak vyžaduje k některým majetkovým dispozicím, které jsou srozumitelně vyjmenovány v § 483, na který tímto odkazujeme.

Rozhodnutí soudu o schválení právního jednání poručníka

Ke schválení právního jednání poručníka soudem může dojít:

  1. předem, tedy ještě dříve, než je právní jednání učiněno, pak je právní jednání účinné okamžikem, kdy bude právní jednání poručníkem učiněno,
  2. následně, tedy až v době, kdy již bylo právní jednání učiněno, pak je právní jednání účinné okamžikem nabytí rozsudku soudu o schválení takového právního jednání.

Za účelem schválení právního jednání musí být soudu podán poručníkem návrh (soud nemůže řízení zahájit z úřední povinnosti). V návrhu je nezbytné řádně popsat právní jednání, které má soud schválit. Pokud by došlo k tomu, že před schválením právního jednání soudem nezletilý nabude zletilosti, pak může následně právní jednání schválit samotný zastoupený (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1433/2011). Následné schválení samotným zastoupeným musí dodržet zákonem stanovenou formu (např. u nemovitostí musí být učiněno v souladu s § 560 písemně).

Při schválení právního jednání, které poručník učiní jménem poručence, soud z úřední povinnosti zjišťuje přínos tohoto jednání pro poručence nejenom k okamžiku uskutečnění, ale i s ohledem na budoucí možné a reálné zájmy a potřeby poručence.6 Soud tak musí například u darované nemovitosti zkoumat, zda bude mít poručenec vytvořeny podmínky pro její správu, zda jej finančně nezatíží (nejedná se o nějakou ruinu) apod.

Procesně se bude řídit schválení podle ZŘS. V případě schválení právního jednání, které činí poručník za nezletilého, je příslušným soudem obecný soud nezletilého (§ 467 ZŘS). Dítě bude v řízení zastoupeno opatrovníkem, kterého mu soud pro řízení jmenuje, tzv. procesní opatrovník (§ 469 ZŘS). "Soud jednání poručníka schválí, pokud to je v zájmu nezletilého. Nebo soud naopak rozhodne, že právní jednání neschválí. Soud nemůže rozhodnout tak, že právní jednání schválí částečně nebo jen s úpravami."7

Omezení poručníka nad zákonem stanovený rámec

Podle našeho názoru může soud poručníka v souladu s § 928 odst. 2 omezit při správě jmění nezletilého nad výše uvedený zákonný rámec; takové omezení musí výslovně uvést v rozhodnutí o poručníkových právech a povinnostech podle § 928 (viz blíže výklad k tomuto ustanovení). Dále může soud v souladu s § 948 určit, jakým způsobem má poručník s jednotlivými částmi jmění nakládat, popřípadě jaký způsob nakládání se mu zakazuje.

Záležitosti vyloučené ze správy poručníka

Ustanovení § 461 v návaznosti na § 3022 odst. 1 umožňuje, aby dar, dědictví nebo odkaz určené pro poručence byly učiněny s podmínkou, že jej bude spravovat třetí osoba odlišná od poručníka (zvláštní správce), kterou ustanovil dárce či zůstavitel. Pak jsou tyto věci ze správy