Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 778 Garance

1.6.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.2.2.1.2.3
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 778

JUDr. Monika Schön, Ph.D.

[Umělé oplodnění u neprovdané matky]

V § 778 je upravena domněnka otcovství dítěte počatého umělým oplodněním, u něhož otcovství nebylo určeno první domněnkou (tj. ve prospěch manžela matky; uplatnění první domněnky otcovství vždy vylučuje možnost použití jiné domněnky, srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 10. 1965, sp. zn. 5 Cz 81/65, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod publ. č. 71/1965).

Podle § 778 se "má za to, že" otcem dítěte je ten muž, který dal souhlas k umělému oplodnění. Umělé oplodnění a souhlas s ním je dále upraven v ZSZS.

Postup při umělém oplodnění

Umělým oplodněním ženy se rozumí zavedení spermií do pohlavních orgánů ženy, nebo přenos lidského embrya vzniklého oplodněním vajíčka spermií mimo tělo ženy do pohlavních orgánů ženy (srov. § 3 odst. 3 ZSZS).

Umělé oplodnění lze provést pouze na ženě (...) na základě písemné žádosti ženy a muže, kteří tuto zdravotní službu hodlají podstoupit společně, přitom jejich žádost nesmí být starší šesti měsíců (srov. § 6 odst. 1 ZSZS).

Před zahájením metod a postupů asistované reprodukce je nutno muže a ženu, kteří ji hodlají podstoupit, informovat postupem podle § 8 odst. 1 ZSZS, tj. i o následcích ve vztahu k určování rodičovství k dítěti počatému umělým oplodněním.

Následně žena a muž udělí písemný souhlas s provedením asistované reprodukce. Tento souhlas musí být opakovaně udělen před každým provedením umělého oplodnění (§ 8 odst. 2 ZSZS).

V případě, že muž, který původně dal k umělému oplodnění souhlas, zemře, nelze se po jeho smrti domáhat pokračování v umělém oplodnění, srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 21 Cdo 4020/2017. V této věci se žena domáhala pokračování a dokončení metod umělého oplodnění poté, co její manžel zemřel v důsledku onkologického onemocnění, před svou smrtí však poskytl ke kryokonzervaci své zárodečné buňky a dal souhlas s umělým oplodněním manželky. Zdravotnické zařízení po smrti manžela odmítlo pokračovat a dokončit proces umělého oplodnění, neboť již uplynula doba šesti měsíců podle § 6 odst. 1 ZSZS, tedy bylo nutné zajistit nový souhlas manžela s umělým oplodněním, což však již s ohledem na jeho úmrtí v mezidobí nebylo fakticky možné. Nejvyšší soud dovodil, že v dané věci sice došlo k omezení práva na respektování soukromého života ženy (nikoliv však rodinného života, neboť tento z objektivního hlediska ještě nevznikl; právo na respektování rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod chrání existující či alespoň potenciální vztah, nikoliv pouhé přání založit rodinu), avšak toto omezení prostřednictvím § 6 odst. 1 věta druhá před středníkem ZSZS sleduje legitimní cíl. Nejvyšší soud poukázal jednak na právo dítěte znát své rodiče, požadavek, aby se dítě narodilo do úplné rodiny a mělo "šanci alespoň ve fázi početí mít kontakt s oběma svými rodiči", a dále na smysl a účel úpravy asistované reprodukce v ZSZS, tj. "léčbu" neplodnosti páru, přičemž po smrti manžela již pojmově nelze uvažovat o "páru". Nejvyšší soud zdůraznil, že v dané věci již – po smrti manžela – nejde o metodu "léčby" neplodnosti, neboť žena v důsledku úmrtí manžela nebyla zbavena možnosti stát se matkou, ale pouze možnosti stát se matkou dítěte, jehož otcem by byl její zesnulý manžel.

Podmínky pro určení otcovství podle § 778

Komentované ustanovení stanoví k určení otcovství následující podmínky, jež musejí být splněny kumulativně:

  1. dítě se musí narodit neprovdané ženě (u vdané ženy by se bez ohledu na způsob početí uplatnila první domněnka, srov. § 776),
  2. dítě bylo počato umělým oplodněním,
  3. muž dal k umělému oplodnění souhlas (záznam o jeho souhlasu ostatně následně slouží jako podklad pro zápis údajů o otci dítěte do knihy narození).

"Domněnka" otcovství podle § 778

Umělé oplodnění může být provedeno se zárodečnými buňkami ženy a muže, kteří asistovanou reprodukci podstupují a dávají souhlas k umělému oplodnění (homologní oplodnění), či s cizími zárodečnými buňkami (tj. se zárodečnými buňkami odlišných osob, heterologní oplodnění; srov. § 3 odst. 4 ZSZS). V případě zárodečných buněk odlišných osob (heterologní umělé oplodnění) se pak nutně musí jednat o anonymní osoby [anonymní dárce, srov. § 3 odst. 4 písm. c) ZSZS], jejichž identita nesmí být známa ani ženě a muži podstupujícím asistovanou reprodukci, ani následně dítěti, jehož právo znát svůj biologický původ a právo na péči svých biologických rodičů (čl. 7 Úmluvy o právech dítěte) je tímto postupem zcela popřeno.

"Domněnka" otcovství uvedená v § 778 se v tomto směru odlišuje od první (§ 776) a druhé domněnky (§ 779): zatímco v případě první a druhé domněnky zákonodárce usiluje o to, aby právem určené otcovství korespondovalo s otcovstvím biologickým, v případě § 778 je zde jistota, že muž, který dal souhlas k umělému oplodnění:

  1. je biologickým otcem dítěte takto počatého, jestliže byly k umělému oplodnění použity zárodečné buňky tohoto muže,
  2. není biologickým otcem dítěte takto počatého, jestliže byly k umělému oplodnění použity zárodečné buňky jiného muže.

I přesto je § 778 formulován jako vyvratitelná domněnka (srov. dikci "... má se za to, že..."). Domníváme se, že bez ohledu na tuto dikci je třeba na § 778 nahlížet jako na fikci (pro případ, že k umělému oplodnění byly použity zárodečné buňky jiného muže; právem se zde totiž finguje otcovství muže, který dal souhlas k umělému oplodnění, ačkoliv je jisté, že tento muž biologickým otcem dítěte není), případně jako na domněnku nevyvratitelnou (pro případ, že k umělému oplodnění byly použity zárodečné buňky muže, který k umělému oplodnění dal souhlas; o biologickém otcovství tohoto muže nemůže být pochyb, jeho otcovství může být vyloučeno jedině v případě, že by k početí dítěte došlo jinak