Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 72 Garance

1.2.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1.2.2.4.2
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 72

Mgr. Pavla Krejčí

[Prohlášení za mrtvého u člověka prohlášeného za nezvěstného]

Společný komentář pro § 72 a § 73

Právní úprava dopadající na jednotlivé případy

Komentovaná ustanovení stanovují podmínky pro případ, kdy je prohlašován za mrtvého člověk, který byl předtím prohlášen soudním rozhodnutím za nezvěstného (§ 66 až § 70). V případě, že má být za mrtvého prohlášena osoba, která předtím nebyla prohlášena za nezvěstnou, pak je třeba hledat základní podmínky pro prohlášení za mrtvého v § 71 a v návaznosti na něj v § 74 a § 75. Naopak v případě prohlášení za mrtvého u člověka, který byl předtím prohlášen za nezvěstného, jsou aplikovatelná jak komentovaná ustanovení § 72 a § 73, tak i dále § 71 odst. 2 a § 75 (viz výklad níže). Naopak není aplikovatelný § 74 odst. 2, proto lze podle komentovaných ustanovení prohlásit za mrtvého člověka, který ještě nedosáhl věku dvaceti pěti let.

K procesu prohlášení za nezvěstného viz blíže komentář k § 66 až § 70.

Podmínky pro prohlášení za mrtvého

Podmínky pro prohlášení za mrtvého u člověka, který byl předtím prohlášen za nezvěstného podle § 66, jsou následující:

  1. musí zde vyplývat vážné pochybnosti o tom, zda je člověk živ, ačkoliv jeho smrt není nepochybná (§ 72),
  2. musí uběhnout zákonem stanovená ochranná doba pěti let od konce roku, v němž došlo k prohlášení za nezvěstného (§ 73),
  3. v průběhu ochranné doby se neobjeví zpráva, z níž lze soudit, že nezvěstný je dosud naživu (§ 73),
  4. návrh na prohlášení za nezvěstného podá osoba, která má na prohlášení právní zájem (§ 72).

Vážné pochybnosti o tom, zda je člověk živ

Vážné pochybnosti o tom, zda je člověk živ, "mohou záviset na vnějších dějích (okolnosti, za nichž nastala nezvěstnost), tak se vztahovat k vnitřním záležitostem života člověka (např. jeho věk či zdravotní stav. Vážné pochybnosti co do života nezvěstného vykládáme jako závěr o tom, že život nezvěstného člověka je vysoce nepravděpodobný."1

Judikatura

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 762/2011 ze dne 28. března 2012

Nejvyšší soud však k institutu prohlášení za mrtvého judikoval, že za mrtvého může soud prohlásit i nezvěstného, lze-li se zřetelem např. k věku osoby v době, kdy se stala nezvěstnou, k době nezvěstnosti a k dalším okolnostem soudit, že nezvěstný již nežije. Toto prohlášení za mrtvého tedy nevychází ze zjištění smrti, ale ze závěru o vysoké pravděpodobnosti, že nezvěstný již nežije. Dovolací soud dále vyložil, že několikaletá nezvěstnost osoby, aniž by během celé této doby byl zaznamenán jakýkoliv poznatek, který by svědčil pro závěr, že žije, může být (nepochybně podle okolností případu) posuzována jako okolnost svědčící pro závěr, že tato fyzická osoba již nežije (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. března 2010, sp. zn. 30 Cdo 4326/2008, jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).

Ochranné doby

Prohlásit člověka za mrtvého podle komentovaných ustanovení lze po uplynutí ochranné doby (§ 73), jejíž délka činí minimálně pět let od konce roku, v němž došlo k prohlášení za nezvěstného. Doba se tedy neodvíjí od okamžiku, kdy nastávají účinky prohlášení nezvěstnosti (§ 66 odst. 1), tedy ode, kdy byly podle provedeného dokazování prvně naplněny podmínky pro prohlášení za nezvěstného, ale od konce kalendářního roku (tj. 31. prosince) (§ 605), ve kterém nabylo právní moci rozhodnutí o prohlášení za nezvěstného. Takto stanovená doba je dobou minimální a soud nemusí k prohlášení za mrtvého přistoupit ihned po jejím uplynutí; v takovém případě by ale soud měl odůvodnit, proč k prohlášení za mrtvého nepřistoupil (např. že nebyly osvědčeny vážné pochybnosti, že člověk nežije).

Zpráva o člověku

Pokud by se v průběhu ochranné doby objevila zpráva, z níž lze soudit, že nezvěstný je dosud naživu, nelze postupovat podle komentovaného ustanovení, ale prohlásit za mrtvého lze takového člověka pouze podle § 74 a § 75 (viz komentář k těmto ustanovením). Nejedná se tedy pouze o případy, kdy pominou účinky prohlášení za nezvěstného podle § 68, ale opravdu postačí pouhá zprava o tom, že je nezvěstný naživu. K pominutí účinků prohlášení za nezvěstného dochází vždy, pokud se prohlášený za nezvěstného navrátí nebo jmenuje správce svého jmění.

Návratem nezvěstného nelze rozumět pouze situaci, kdy se nezvěstný fyzicky vrátí do svého bydliště, ale i situaci, kdy bude postaveno na jisto, kde se člověk nachází, byť například z osobních důvodů neplánuje se vrátit zpět do svého bydliště ani navázat zpět sociální vazby, které opustil. Pro zabránění prohlášení za mrtvého však postačí pouhá ověřená zpráva (byť od třetí osoby), že člověk