Zapomněl(a) jste své osobní heslo? Neznáte své přístupové údaje?
Získejte přístup k tomuto placenému dokumentu zdarma.
Informace najdete pod ukázkou textu.
Mgr. Pavla Krejčí
Komentované ustanovení spolu s § 494 (zvíře) negativně vymezuje, co nelze považovat za věc v právním smyslu (§ 489). I když je třeba říci, že definice obsažená v komentovaném ustanovení je trochu nadbytečná, neboť již ze základní definice věci obsažené v § 489 lze stejnou skutečnost vyvodit (§ 489 – Věc v právním smyslu je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí).
Zvláštní ochrana lidského těla
"Lidské tělo je součástí lidské osobnosti (§ 81) a představuje jeden z primárních osobnostních statků, k němuž se navíc přímo vztahují další osobnostní statky (život, zdraví, právo na tělesnou integritu, podobizna)."1 Věcí v právním smyslu tak nemůže být lidské tělo ani jeho části, a to ani poté, co byly od těla odděleny. Lidské tělo je pod zvláštní ochranou i po smrti člověka a zákon zakazuje naložit s lidskými pozůstatky a s lidskými ostatky způsobem, který je pro zemřelého nedůstojným (§ 92 odst. 1). "Zásah do mrtvého lidského těla, popř. do jeho oddělené přirozené nebo umělé části (ať již za života člověka či po jeho smrti), představuje nikoli zásah do majetku, nýbrž zásah do osobnostních práv."2 Z tohoto důvodu nelze vyhovět žalobám na vydání rozhodnutí, jež se týká nakládání s ostatky pochovaných nebo zpopelněných zemřelých osob.
Judikatura
Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 685/2005 ze dne 9. března 2006
Návrhům domáhajícím se vydání rozhodnutí, jež se týká nakládání s ostatky pochovaných nebo zpopelněných těl zemřelých osob, nelze vyhovět; takové žaloby se neopírají o žádné ustanovení občanského nebo jiného soukromoprávního předpisu, který by zakládal nárok pro určitou osobu blízkou na přemístění ostatků.
Zákaz finančního prospěchu
Lidské tělo nebo jeho části nemohou být předmětem finančního prospěchu (Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 96/2001 Sb. m. s. o přijetí Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny: Úmluva o lidských právech a biomedicíně – článek 21). "Toto omezení platí i pro samotného nositele právní osobnosti, tedy člověka, o jehož tělo jde. Smlouvy, kterými by někdo například pronajímal své tělo (např. pronájem dělohy − womb for rent), by byly neplatné (nejspíše absolutně neplatné dle § 588 − rozpor se zákonem i veřejným pořádkem), neboť jejich nepřímým předmětem by nebyla věc v právním smyslu."3
Zvláštní ochrana je však lidskému tělu v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu poskytována zejména do okamžiku, kdy v něm je možné spatřovat tělo určité osoby. Z tohoto důvodu lze například uskutečňovat výpůjčky historických ostatků (např. mumie) i jinak s nimi nakládat.
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2773/2004 ze dne 15. prosince 2008
Dovolací soud také podotýká, že už podle § 285 obecného zákoníku občanského z roku 1811, který stanovil, že všechno, co jest od osoby rozdílné a slouží k užívání lidí, sluje věc v právním smyslu, nepovažovalo se mrtvé lidské tělo za věc. K tomu uvádí str. 7 Komentáře k československému zákoníku občanskému, vydaného Právnickým knihkupectvím a nakladatelstvím V. Linhart Praha 1935, že lidské tělo ani jako mrtvola není věcí, pokud v něm sluší spatřovati tělo určité zemřelé osoby (potud je dáno i dědicům osobnostní právo). Jakmile tomu tak není, jest i mrtvola věcí (např. mrtvoly z dávných dob jako mumie nebo preshistorické nálezy). Z toho vyplývá, že nakládání s lidskými ostatky nemůže být předmětem závazkového vztahu.
Výjimku z výše uvedené zásady představuje § 112, který stanoví, že člověk může přenechat část svého těla jinému jen za podmínek stanovených jiným právním předpisem. Tímto právním předpisem je zejména:
−zákon č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů (transplantační zákon),
−zákon č. 296/2008 Sb., o zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk určených k použití u člověka (zákon o lidských tkáních a buňkách).
Vlasy a podobné části lidského těla
To neplatí, jedná-li se o vlasy nebo podobné části lidského těla, které lze bezbolestně odejmout bez znecitlivění a které se přirozenou cestou obnovují; ty lze přenechat jinému i za odměnu a hledí se na ně jako na věc movitou (§ 112).
Umělé části lidského těla
Zvláštní postavení mají umělé části lidského těla – tedy části, které byly do lidského těla nebo na lidské tělo uměly implantovány. Může se jednat o různé zdravotnické prostředky (kardiostimulátory, zubní náhrady, děložní tělíska apod.) nebo i o různé věci kosmetického rázu (např. piercing). Na umělé části lidského těla "lze hledět jako na části lidského těla tak dlouho, dokud zde bude dán stav, kdy existuje vůle příslušného člověka užívat doplněk právě jako část lidského těla, resp. dokud to objektivní důvody (spojení s tělem) umožňují".4
Další veřejnoprávní předpisy
Úkony, jaké lze provádět s tělem zemřelého, s odejmutými částmi lidského těla, a postup při úmrtí a pitvě jsou stanoveny zvláštními právními předpisy, zejména pak § 79 a násl. ZZS.
Dalšími veřejnoprávními předpisy, ve kterých se můžeme setkat s problematikou nakládání s lidským tělem nebo jeho částmi, jsou např.
−zákon č. 258/200 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů,
−zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví (např. definuje pojem lidské ostatky a pozůstatky),
−zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči,
−zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (zejména § 359 TZ – hanobení lidských ostatků).
Další…
