Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 3025 Garance

27.4.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.1.11
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 3025

Mgr. Pavla Krejčí

[Odborová organizace, organizace zaměstnavatelů]

"Odborové organizace a organizace zaměstnavatelů jsou v občanském zákoníku upraveny jako zvláštní druh korporací soukromého práva, které plní specifickou hospodářsko-politickou a sociálně politickou roli. Vyznačují se zejména tím, že samy o sobě nepřinášejí svým členům konkrétní hospodářský (materiální) užitek, ale jejich základním úkolem je zprostředkovaně působit na vylepšení postavení vlastních členů vůči třetím osobám."1

Čl. 27 LZPS

Základní právní rámec práva sdružovat se v odborových organizacích je zakotven v čl. 27 LZPS, který garantuje právo se svobodně sdružovat na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů. Stejný článek Listiny pak ve vztahu k odborovým organizacím stanoví:

−že odborové organizace vznikají nezávisle na státu,

−omezení jejich počtu je nepřípustné,

−nepřípustné je též v podniku nebo v odvětví zvýhodnění některé odborové organizace na úkor jiné,

−právo omezit činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdružení působících na ochranu hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny jen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých.

Kromě čl. 27 LZPS je postavení odborových organizací řešeno například následujícími mezinárodními smlouvami:

−Úmluva o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat (vyhlášena sdělením Federálního ministerstva zahraničních věcí pod č. 489/1990 Sb.),

−Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (vyhlášeny vyhláškou mistra zahraničních věci pod č. 120/1976 Sb.),

−Evropská úmluva o ochraně lidských práva a základních svobod (vyhlášena sdělením federálního ministerstva zahraničních věcí pod č. 209/1992 Sb.),

−Evropská sociální charta (vyhlášena sdělením mistra zahraničních věcí pod č. 14/2000 Sb. m. s.),

−Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 87 (z 9. 7. 1948) o svobodě sdružování a ochraně práva organizovat se (vyhlášená sdělením federálního ministerstva zahraničních věcí pod č. 489/1990 Sb.),

−Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 98 (z 1. 7. 1949) o právu se organizovat a kolektivně vyjednávat (vyhlášena sdělením federálního ministerstva zahraničních věcí pod č. 470/1990 Sb.).

Pravidla transformace na novou právní úpravu

Odborové organizace a organizace zaměstnavatelů měly před účinností NOZ formu sdružení a jejich právní úprava se řídila zákonem č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Ustanovení § 3046 určuje, že se tyto organizace nadále považují za oborové organizace a organizace zaměstnavatelů spolky podle NOZ, přičemž mají formu spolku sui generis.

"Při aplikaci nové úpravy je však nutno respektovat zvláštní povahu těchto forem právnických osob, jež požívají speciální ochrany již vzhledem k nadstátním garancím své existence a způsobu fungování. Východiskem je tu Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 87, o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat (vyhlášená pod č. 489/1990 Sb.)."2

Zvláštní režim vzniku, změny a zániku

S ohledem na mezinárodní závazky má zvláštní režim především okamžik vzniku odborové organizace a organizace zaměstnavatelů, neboť jejich vznik bere rejstříkový soud pouze na vědomí a eviduje je (tzv. evidenční způsob vzniku), jelikož komentované ustanovení uvádí, že odborové organizace a organizace zaměstnavatelů vznikají dnem následujícím po dni, v němž bylo doručeno příslušnému orgánu veřejné moci (rejstříkový soud) oznámení o jejich založení. Obdobně to pak na základě novely provedené zákonem č. 460/2016 Sb. platí i pro změnu a zánik odborové organizace (v návaznosti na komentované ustanovení § 121 ZVR). Tato právní úprava byla do zákona včleněna, neboť judikaturou se dovodilo, že evidenční princip platil podle právní úpravy platné od 1. 1. 2014 do 27. 2. 2017 pouze pro vznik odborových organizací a organizací zaměstnavatelů, a nikoliv již na změny v provedeném zápise a na jejich zánik (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 3. 2015, sp. zn. 7 Cmo 459/2014).

Přiměřená aplikace ustanovení o spolku a obecných ustanovení týkajících se právnických osob

V jiných aspektech se právní úprava odborové organizace a organizace zaměstnavatelů v zásadě neliší od právní úpravy spolků, přičemž ovšem tato ustanovení bude třeba vykládat a aplikovat s ohledem na povahu odborových organizací a organizací zaměstnavatelů jako spolků sui generis (tedy přiměřeně, jak praví komentované ustanovení). Jedná se např. o ustanovení týkající se možného zrušení právnické osoby (§ 129 a § 130). Při výkladu nelze pominout ani další právní předpisy, které se na činnost odborových organizací vztahují (např. zákoník práce).

Judikatura

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. června 2012, sp. zn. 28 Cdo 3948/2011

Koaliční svoboda, případně také syndikátní svoboda, představuje zvláštní případ sdružovacího práva, zakotvený v článku 27 Listiny základních práv a svobod. Směřuje k ochraně hospodářských a sociálních zájmů, při níž často dochází i ke sdružování samotných sdružení (například do odborových svazů). Svobodné sdružování zahrnuje právo zřizovat příslušné organizace, vstoupit do již existujících, ale také je bez překážek opustit. Právo nebýt členem sdružení označuje Ústavní soud za "negativní právo na svobodu sdružování" (nález sp. zn. Pl. ÚS 40/02).

Pobočné odborové organizace a pobočné organizace zaměstnavatelů

Novelou NOZ provedenou zákonem č. 460/2016 Sb. bylo z právní úpravy vypuštěno, že se transformace na novou právní úpravu dotýká též mezinárodních odborových organizací a pobočných odborových organizací a pobočných organizací zaměstnavatelů. Právní úprava totiž skýtala "podklad pro možné narušení autonomie odborových organizací a organizací zaměstnavatelů ve vnitřních záležitostech a může odporovat závazkům České republiky z mezinárodních smluv".3 Proto bylo toto z komentovaného ustanovení vypuštěno. "Smyslem je vyjasnit, že i odborová organizace a organizace zaměstnavatelů založená jinou odborovou organizací nebo organizací zaměstnavatelů, resp. jejich organizační jednotka s právní subjektivitou, je odborovou organizací nebo organizací zaměstnavatelů, nikoliv zvláštní entitou, na niž se přiměřeně použijí ustanovení o pobočném spolku. Tím má být rozšířen prostor pro realizaci svobody sdružování a v jejím rámci svobody koaliční. Nedotčena by i nadále měla být možnost odborových organizací a organizací zaměstnavatelů zřizovat si různé vnitřní sekce, úseky, oddělení a organizační jednotky bez právní subjektivity. Vyloučena by neměla být ani fakultativní možnost zřídit organizační jednotku s právní subjektivitou, která bude vykazovat obdobné rysy jako pobočný spolek. Přiměřená aplikace úpravy pobočného spolku však nebude odborovým organizacím ani organizacím zaměstnavatelů vnucována bez možnosti se od ní odchýlit."4

Judikatura

1. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. března 2015, sp. zn. 7 Cmo 459/2014

Lze tak konstatovat, že pokud jde o vznik odborových organizací, § 3025 a § 121 odst. 1 ZVR plně respektují pro ČR závazné mezinárodní úmluvy, že odborové organizace a jejich pobočné organizace vznikají nezávisle