Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1296 Garance

 Nahoru[Zajištění služebné věci]

Poslední společné ustanovení týkající se služebnosti užívacího i požívacího práva souvisí s právem vlastníka věci zatížené služebností domáhat se jistoty.

Jistota je obecně upravena v části čtvrté hlavě I dílu 8 NOZ, který pojednává o zajištění a utvrzení závazků, v § 2012 až § 2017. Podle § 2012 platí, že kdo je povinen dát jistotu, učiní své povinnosti zadost zřízením zástavního práva. Není-li to možné, je namístě jistota způsobilým ručitelem. Další ustanovení NOZ pak určují, jakou hodnotu má zajištění určitou věcí.

Ustanovení § 1296 praví, že vlastník má právo domáhat se jistoty jen tehdy, hrozí-li věci nebezpečí. To samozřejmě neplatí tehdy, pokud se věřitel a oprávněný při zřízení služebnosti dohodli, že jistota bude poskytnuta i za jiných podmínek, resp. že bude poskytnuta v každém případě – pak je uživatel/poživatel povinen dostát svým smluvním povinnostem.

Za hrozící nebezpečí, kvůli němuž je oprávněný povinen dát vlastníkovi věci jistotu, lze považovat především takové jednání uživatele/poživatele, které lze objektivně považovat za riskantní a které ohrožuje podstatu věci, např. výroba nebo skladování nebezpečných látek v užívané nemovitosti, nebo skutečnost, že oprávněný nepodnikl kroky nezbytné k tomu, aby se předešlo jinému nebezpečí (např. zajištění proti vandalům nebo…