Zapomněl(a) jste své osobní heslo? Neznáte své přístupové údaje?
Získejte přístup k tomuto placenému dokumentu zdarma.
Informace najdete pod ukázkou textu.
Mgr. et Mgr. Radana Burešová
Dalším způsobem vzniku nových věcí je smísení (též slití, lat. commixtio). Podobá se zpracování (ke vzniku nové věci je použito více jiných věcí), ale odlišuje se tím, že nedochází ke skutečnému zpracování (opracování) těchto věcí, nýbrž k jejich pouhému smísení (u sypkých látek) nebo slití (u tekutin).
Smísení přichází v úvahu jen u věcí movitých. Co jsou movité věci, definuje § 498 odst. 2 per exclusionen jako veškeré věci, ať hmotné či nehmotné povahy, které nejsou nemovité ve smyslu § 498 odst. 1. Za věci movité již nelze bez dalšího považovat živá zvířata (§ 494).
Dojde-li ke smísení věcí jednoho vlastníka či ke smísení věcí různých vlastníků s jejich souhlasem, nenastávají ohledně vlastnictví nově vzniklé věci pochyby – v prvním případě je vlastnictví nezměněno, ve druhém dochází ke změnám vlastnického práva v závislosti na konkrétní dohodě zúčastněných.
Rovněž v případě, že lze obnovit předešlý stav (např. přebrat hrách a čočku), nevznikají potíže.
NOZ řeší výslovně jen ty případy, kdy se věci různých vlastníků smísí tak, že obnovení předešlého stavu není možné, ale celek lze bez porušení jeho podstaty rozdělit na díly. V takovém případě má vlastník každé použité věci právo rozhodnout se, zda si oddělí poměrnou část nové věci, nebo zda bude požadovat náhradu toho, co pozbyl.
NOZ zná dvě výjimky z tohoto pravidla, a to:
NOZ se dobrou vírou zabývá v § 992, který upravuje poctivou držbu. Zákon vychází z toho, že kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.
Tuto definici poctivé a nepoctivé držby lze analogicky aplikovat i na existenci dobré víry u toho, kdo věci smísil. Pokud tato osoba nebyla v dobré víře, je vlastník věci, která byla smísena, oprávněn přenechat smísiteli svůj podíl na smísené věci, a to – slovy zákona – za plnou náhradu.
Pojem "plná náhrada" není nijak definován. Horní hranici této náhrady limituje § 1082 výší bezdůvodného obohacení. Z výše uvedeného vyplývá, že náhrada za věc použitou při smísení nepředstavuje z právního hlediska bezdůvodné obohacení.
Ustanovení § 1080 výslovně uvádí, že ten, kdo se podílel na smísení cizích věcí a nebyl v dobré víře, nahradí dotčeným vlastníkům též ušlý zisk a skutečnou škodu, tu však jen v tom rozsahu, v jakém nedosáhli její náhrady podle předchozích ustanovení NOZ.
Bude-li vlastník věci, která byla použita při smísení, požadovat náhradu toho, co pozbyl, lze mít za to, že mu náleží hodnota jeho věci. Hodnotou věci, lze-li ji vyjádřit v penězích, je její cena. Cena věci se určí jako cena obvyklá; v některých případech je třeba cenu věci stanovit i s přihlédnutím ke zvláštním poměrům nebo zvláštní oblibě vyvolané náhodnými vlastnostmi věci (§ 492).
NOZ výslovně nestanoví, jak se posuzuje obvyklost ceny, lze však vycházet z § 2…
