Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1074 Garance

 Nahoru[Vlastnické právo k věci vzniklé zpracováním]

Komentované ustanovení je prvním v pododdílu Umělý přírůstek. Tato část NOZ pojednává o vlastnickém právu k věcem, které nově vznikly přičiněním člověka (na rozdíl od přirozeného přírůstku upraveného v § 1066 až § 1073).

Kromě zpracování (specifikace) příslušný pododdíl NOZ pojednává i o smísení, stavbě a přestavku. Konečně § 1088, který tvoří samostatný pododdíl, upravuje smíšený přírůstek (k němuž došlo zčásti přirozeně, zčásti uměle zásahem člověka).

Nová věc vzniká zpracováním tehdy, dojde-li k nerozlučnému spojení movitých věcí několika vlastníků v jednu – např. z mouky, cukru, vajec, másla a ovoce vznikne koláč.

Od zpracování je třeba odlišit pouhé smísení (§ 1078 a násl.); v tomto případě dojde ke smísení (nikoliv nerozlučnému spojení) různých movitých věcí a vlastníkům, jejichž věci byly smíseny, sice nelze vydat jejich konkrétní věc, ale buď poměrnou část věci vzniklé smísením, nebo příslušné množství věcí stejného druhu (např. dojde-li k vysypání dvou pytlů brambor různých vlastníků, nelze sice určit vlastníka každého konkrétního kusu, ale každému je možno vydat příslušné množství brambor).

Za předchozí právní úpravy část právní teorie dospěla k závěru, že zpracování nepřichází v úvahu u věcí nemovitých, a to tím spíše, že platila zásada, že stavba není součástí pozemku.

NOZ v § 1074 explicitně hovoří o zpracování movitých věcí a v § 1083 a násl. pod rubrikou Stavba pojednává případy, kdy zpracováním vzniká stavba, a to nikoliv již jako samostatná věc v právním smyslu, ale jako součást pozemku.

Z právního hlediska není třeba se zpracováním dále zabývat, pokud jsou všechny věci, z nichž byla nová věc vytvořena (např. ingredience výše zmíněného koláče) vlastnictvím jednoho člověka.

Explicitní právní úprava přichází ke slovu tehdy, jestliže někdo k vytvoření nové věci kromě svých věcí a práce využije i (nebo jen pouze) věci, které vlastní někdo jiný. Pak vyvstává otázka, kdo je vlastníkem nové věci, resp. podle jakých kritérií se má tento vlastník určit. Ustanovení § 1074 odst. 2 a § 1075 určují, jakou náhradu je třeba poskytnout tomu, kdo se nestal vlastníkem nové věci.

Za předpokladu, že 1. zpracované věci nelze vůbec uvést do předešlého stavu nebo 2. lze je sice uvést do předešlého stavu, ale jen se značným nákladem nebo se značnou ztrátou, náleží jako vlastníkovi tomu, kdo materiálem nebo prací nejvíce přispěl hodnotě výsledku. Pokud i přesto nelze vlastníka nově vytvořené věci určit, náleží věc do spoluvlastnictví vlastníků zpracovaných věcí (§ 1076).

Aby tedy vůbec bylo nutno řešit otázku vlastnictví, musí být splněna alespoň jedna z výše uvedených podmínek (věci nelze uvést do předešlého stavu vůbec nebo jen se značnými náklady nebo ztrátou). Jinak by totiž věc mohla být rozebrána (rozmontována, rozlepena apod.) a její díly (původní věci použité na její vytvoření) by mohly být bez dalšího vráceny (původním) vlastníkům. Zákon na první místo staví uvedení v předešlý stav, teprve není-li z výše uvedených důvodů možné nebo vhodné, přichází na řadu náhrada v penězích.

Příklad 1

Pan Novák vyrobil jednoduchou poličku, přičemž použil své nářadí, kování a vruty a zbytek borovicového prkna pana Vacka, které chtěl využít jako podložku pod skříň. Poličku lze bez potíží rozmontovat – pan Vacek dostane zpět své prkno, byť poškozené (díry po vrutech v tomto případě nepředstavují velký problém).

Příklad 2

Pan Novák vyrobil jednoduchou poličku, přičemž použil své nářadí, úhelníky a vruty a část prkna pana Vacka z exotického dřeva, které měl speciálně připraveno na výrobu repliky starožitné skříně. Vyvrtáním děr pro vruty byl tento kus dřeva naprosto znehodnocen (polička by sice šla rozmontovat, ale už došlo k nevratnému poškození dřeva, které nelze zamaskovat). Vlastníkem poličky se s ohledem na vysokou cenu použitého dřeva stane pan Vacek, který se s panem Novákem musí vypořádat podle pravidel obsažených v § 1074 odst. 2 a § 1075.

"Značnost" nákladů nebo ztráty bude třeba stanovit relativně ke vztahu k celkové hodnotě věci vytvořené zpracováním. Hodnotou věci, pokud ji lze vyjádřit v penězích, je její cena. Cena věci se určí jako cena obvyklá; v některých případech je třeba cenu věci stanovit i s přihlédnutím ke zvláštním poměrům nebo zvláštní oblibě vyvolané náhodnými vlastnostmi věci (§ 492).…