Daňové zvýhodnění na vyživované dětiGarance

3.1.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer
Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Daňové zvýhodnění na vyživované děti

3.1.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

7.3.3
Daňové zvýhodnění na vyživované děti

Ing. Ivan Macháček

Daňové zvýhodnění v ZDP a jeho vývoj

Daňové zvýhodnění na dítě patří k jedné z početných slev na dani u poplatníka daně z příjmů fyzických osob. Jeho správné uplatnění má však určitá pravidla a podmínky, které jsou stanovené v zákonu o daních z příjmů. To platí jak pro poplatníky s příjmy ze závislé činnosti, tak pro podnikatele nebo poplatníky s jakýmikoliv zdanitelnými příjmy.

Daňovým zvýhodněním na dítě se zabývají tři ustanovení zákona o daních z příjmů (ZDP):

  • § 35c – obsahuje obecnou úpravu daňového zvýhodnění,

  • § 35d – obsahuje řešení daňového zvýhodnění u poplatníka s příjmy ze závislé činnosti,

  • § 38l – v odst. 3 až odst. 5 obsahuje způsob prokazování nároku na daňové zvýhodnění u zaměstnavatele

Poplatník daně z příjmů fyzických osob má podle § 35c ZDP nárok na daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s ním ve společně hospodařící domácnosti na území členského státu EU nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, pokud neuplatňuje slevu na dani z titulu investičních pobídek podle § 35a a § 35b ZDP. V roce 2018 a 2019 se jedná o následující částky daňového zvýhodnění:

  • 15 204 Kč ročně na jedno vyživované dítě,

  • 19 404 Kč ročně na druhé dítě a 24 204 Kč ročně na třetí a každé další dítě žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti.

V § 35c odst. 7 ZDP se uvádí, že jedná-li se o dítě, kterému je přiznán nárok na průkaz ZTP/P, zvyšuje se na ně částka daňového zvýhodnění na dvojnásobek. Od zdaňovacího období 2018 se v důsledku zpřesnění výše uvedeného znění zákonem č. 170/2017 Sb. nárok na dvojnásobek částky daňového zvýhodnění prokazuje buď průkazem ZTP/P nebo rozhodnutím o přiznání průkazu ZTP/P.

Poplatník o daňové zvýhodnění sníží vypočtenou daň z příjmů fyzických osob podle § 16 ZDP, sníženou podle § 35 a § 35ba ZDP.

U poplatníka s příjmy ze závislé činnosti, který učinil prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 ZDP, činí v roce 2018 a 2019 daňové zvýhodnění zohledněné při výpočtu měsíční zálohy na daň:

  • 1 267 Kč měsíčně na jedno vyživované dítě,

  • 1 617 Kč na druhé dítě a 2 017 Kč na třetí a každé další dítě žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti,

  • anebo dvojnásobek výše uvedených částek měsíčně, pokud jde o dítě, kterému je přiznán nárok na průkaz ZTP/P.

Vývoj daňového zvýhodnění na dítě v Kč za rok

Počet dětí Rok 2014 Rok 2015 Rok 2016 Rok 2017 Rok 2018 Rok 2019
první dítě 13 404 13 404 13 404 13 404 15 204 15 204
druhé dítě 13 404 15 804 17 004 19 404 19 404 19 404
třetí dítě a další dítě 13 404 17 004 20 604 24 204 24 204 24 204

Vývoj daňového zvýhodnění na dítě při výpočtu měsíční zálohy na daň v Kč

Počet dětí Rok 2014 Rok 2015 Rok 2016 Rok 2017 Rok 2018 Rok 2019
první dítě 1 117 1 117 1 117 1 117 1 267 1 267
druhé dítě 1 117 1 317 1 417 1 617 1 617 1 617
třetí dítě a další dítě 1 117 1 417 1 717 2 017 2 017 2 017

Kdo se považuje za vyživované dítě

Podle § 35c odst. 6 ZDP se za vyživované dítě poplatníka považuje dítě vlastní, osvojenec, dítě v péči, která nahrazuje péči rodičů, dítě, které přestalo být u tohoto poplatníka z důvodu nabytí plné svéprávnosti nebo zletilosti v pěstounské péči, dítě druhého z manželů, vlastní vnuk nebo vnuk druhého z manželů, pokud jeho rodiče nemají dostatečné příjmy, z nichž by mohli daňové zvýhodnění uplatnit, pokud je:

a) nezletilým dítětem,

b) zletilým dítětem až do dovršení věku 26 let, jestliže mu není přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně a

  • soustavně se připravuje na budoucí povolání podle zákona o státní sociální podpoře,

  • nemůže se soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz,

  • z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost.

V návaznosti na vymezení vyživovaného dítěte pro účely daňového zvýhodnění podle § 35c odst. 6 ZDP je pro správnou aplikaci a posouzení nároku u poplatníka, který daňové zvýhodnění uplatňuje, nutné nejdříve stanovit, které děti jsou pro poplatníka vyživované podle tohoto ustanovení zákona.

Jde-li o daňové zvýhodnění na vlastního vnuka nebo vnuka druhého z manželů, je třeba nejen s tímto vnukem sdílet společně hospodařící domácnost, jak stanoví § 35c odst. 1 ZDP, ale ještě je třeba, aby jeho rodiče neměli dostatečné příjmy, ze kterých by mohli daňové zvýhodnění na dítě uplatnit. Bude-li se např. jednat o manžele, kde manželka nemá žádné příjmy (pečuje o dítě) a manžel-student má příjem ze samostatné činnosti 100 000 Kč, uplatní manžel slevy na dani podle § 35ba ZDP a poté daňové zvýhodnění na dítě. Vzhledem k výši příjmu manžela bude mít nárok na daňový bonus v souladu s § 35c odst. 4 ZDP on, a nikoliv prarodič. Dosáhne-li však příjem manžela ze samostatné činnosti v roce 2019 např. pouze 65 000 Kč, uplatní manžel pouze slevy na dani podle § 35ba ZDP. Daňové zvýhodnění v podobě daňového bonusu nemůže podle § 35c odst. 4 ZDP v roce 2019 uplatnit manžel, protože jeho příjem nedosáhl šestinásobku minimální mzdy. V takovém případě, pokud vnouče žije ve společně hospodařící domácnosti s prarodiči, si mohou daňové zvýhodnění na dítě uplatnit prarodiče.

V pokynu GFŘ č. D-22 se v odstavci k § 35c odst. 6 ZDP uvádí, že za dítě převzaté do péče nahrazující péči rodičů se považuje dítě, jež bylo převzato do této péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu, dítě, jehož rodič zemřel, a dítě manžela, které mu bylo svěřeno do výchovy rozhodnutím soudu.

Poplatníkovi, který vyživuje dítě jen jeden kalendářní měsíc nebo několik kalendářních měsíců ve zdaňovacím období, lze poskytnout daňové zvýhodnění ve výši odpovídající 1/12 za každý kalendářní měsíc, na jehož počátku byly splněny podmínky pro jeho uplatnění. Daňové zvýhodnění na dítě lze však uplatnit již v kalendářním měsíci, ve kterém se dítě narodilo, nebo ve kterém začíná soustavná příprava dítěte na budoucí povolání, anebo ve kterém bylo dítě osvojeno nebo převzato do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu.

Společně hospodařící domácností se podle § 21e odst. 4 ZDP rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Dočasný pobyt dítěte mimo společně hospodařící domácnost nemá vliv na uplatnění daňového zvýhodnění (dítě se může zdržovat po dobu studia na koleji, může být v ústavu ze zdravotních důvodů). Pro posouzení existence společně hospodařící domácnosti je rozhodující vždy skutečný stav.

Možnosti řešení daňového zvýhodnění na dítě

Při uplatnění daňového zvýhodnění na dítě může dojít ke třem možným situacím:

  • daňové zvýhodnění na každé vyživované dítě žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti bude uplatněno formou slevy na dani, kterou je možno uplatnit až do výše daňové povinnosti vypočtené za příslušné zdaňovací období,

  • daňové zvýhodnění na vyživované dítě bude uplatněno formou daňového bonusu, pokud při uplatnění odčitatelných položek od základu daně a slev na dani nebude vypočtena žádná daň z příjmů; poplatník může daňový bonus uplatnit maximálně do výše 60 300 Kč ročně,

  • daňové zvýhodnění na vyživované dítě bude uplatněno formou slevy na dani a současně daňového bonusu, je-li nárok poplatníka na daňové zvýhodnění na vyživované dítě vyšší než daňová povinnost za příslušné zdaňovací období. Do výše nulové daně uplatní poplatník slevu na dani a zbývající rozdíl do výše nároku na daňové zvýhodnění uplatní poplatník formou daňového bonusu, a to pokud jeho výše činí alespoň 100 Kč, přičemž maximálně lze uplatnit daňový bonus do výše 60 300 Kč ročně.

Pro výplatu daňového bonusu je v § 35c odst. 4 ZDP stanovena omezující podmínka týkající se dosaženého příjmu poplatníka. Do konce roku 2017 bylo v tomto ustanovení uvedeno, že daňový bonus mohl uplatnit poplatník, který ve zdaňovacím období měl příjmy podle § 6, § 7, § 8 nebo § 9 ZDP alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy; u poplatníka, který měl příjmy pouze podle § 9 ZDP, nesměly výdaje převýšit tyto příjmy. Do těchto příjmů se nezahrnují příjmy od daně osvobozené, příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně s výjimkou příjmů, u nichž se uplatní postup podle § 36 odst. 7 nebo 8 ZDP, a příjmy, které jsou podle § 38f ZDP vyjmuty ze zdanění. Pojem minimální mzda je pro účely daně z příjmů definován v § 21g ZDP.

Zákonem č. 170/2017 Sb. byly zpřísněny podmínky pro vyplácení daňového bonusu v § 35c odst. 4 ZDP v tom smyslu, že se příjmy z nájmu a příjmy z kapitálového majetku nezapočítávají do limitu příjmů, který je nutno pro získání bonusu splnit. Daňový bonus může uplatnit poplatník, který ve zdaňovacím období měl příjem podle § 6 (příjem ze závislé činnosti) nebo § 7 ZDP (příjem ze samostatné činnosti) alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy. Změna § 35c odst. 4 ZDP se uplatní ve smyslu bodu 1 přechodných ustanovení zákona až počínaje rokem 2018. S ohledem na nárůst minimální mzdy musí podle § 6 nebo § 7 ZDP výše příjmů pro možnost výplaty daňového bonusu činit v roce 2018 alespoň 12 200 Kč x 6 = 73 200 Kč. Stejný postup je platný i pro rok 2019, a to s přihlédnutím ke zvýšení minimální mzdy od 1. 1. 2019.

Zdaňovací období Minimální mzda v Kč Výše ročních příjmů pro přiznání daňového bonusu v Kč
2017 11 000 66 000 (§ 6, § 7, § 8, § 9)
2018 12 200 73 200 (§ 6, § 7)
2019 13 350 80 100 (§ 6, § 7)

Příklad – podnikatel s nízkými příjmy a nemožnost uplatnit daňový bonus

Občan má příjmy z podnikání a z nájmu bytů. V daňovém přiznání za rok 2018 uvede zdanitelné příjmy z podnikání ve výši 73 000 Kč a daňově uznatelné výdaje ve výši 30 400 Kč a dále příjmy z nájmu ve výši 240 000 Kč a skutečné výdaje 95 000 Kč. Ve společně hospodařící domácnosti s ním žije 1 studující dítě.

Poplatník vyčíslí v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2018 celkový základ daně 187 600 Kč a daň z příjmů 28 140 Kč. Poplatník si uplatní základní slevu na dani na poplatníka 24 840 Kč a daňové zvýhodnění na dítě formou slevy na dani 3 300 Kč. Jeho daňová povinnost za rok 2018 je nulová. S ohledem na výši dosažených příjmů podle § 7 ZDP si však poplatník nemůže uplatnit zbývající část daňového zvýhodnění na jedno dítě formou daňového bonusu ve výši 15 204 – 3 300 Kč = 11 904 Kč. Pokud by poplatník dosáhl za rok 2018 příjmů z podnikání ve výši alespoň 73 200 Kč, tedy o 200 Kč vyšší, jeho daňová povinnost by byla rovněž nulová, ale mohl by si v daňovém přiznání za rok 2018 uplatnit výši daňového bonusu 11 874 Kč.

Daňové zvýhodnění u poplatníka s paušálními výdaji

Od zdaňovacího období 2013 platilo podle § 35ca ZDP, že uplatní-li poplatník u dílčího základu daně podle § 7 ZDP nebo u dílčího základu daně podle § 9 ZDP paušální výdaje a součet dílčích základů, u kterých byly výdaje tímto způsobem uplatněny, je vyšší než 50 % celkového základu daně, nemohl poplatník snížit vypočtenou daň o slevu na manželku ani nemohl uplatnit daňové zvýhodnění. Zákonem č. 170/2017 Sb. byla snížena limitní výše paušálních výdajů a současně byl zrušen § 35ca ZDP. Pro zdaňovací období roku 2017 při uplatňování § 35ca ZDP a výše paušálních výdajů přicházely ve vazbě na bod 1 a bod 13 přechodných ustanovení k zákonu č. 170/2017 Sb. v úvahu dvě varianty:

a) poplatník vycházel z limitní výše paušálních výdajů stanovené v zákoně o daních z příjmů ve znění před novelou zákona a v tomto případě se na poplatníka vztahoval § 35ca ZDP,

b) poplatník vycházel z nové limitní výše paušálních výdajů stanovené v novele zákona o daních z příjmů a v tomto případě mohl uplatnit slevu na dani na manželku i daňové zvýhodnění, i když součet dílčích základů podle § 7 a § 9 ZDP, u kterých poplatník uplatňoval paušální výdaje, byl vyšší než 50 % celkového základu daně.

Počínaje zdaňovacím obdobím 2018 již může poplatník uplatňující paušální výdaje uplatnit slevu na dani na manželku i daňové zvýhodnění bez jakéhokoliv omezení. Takto bude postupovat poplatník i v roce 2019.

Daňové zvýhodnění u poplatníka s příjmy ze závislé činnosti

Měsíční daňové zvýhodnění poskytne plátce zaměstnanci formou:

  • měsíční slevy na dani,

  • měsíčního daňového bonusu,

  • nebo měsíční slevy na dani a měsíčního daňového bonusu.

Pro poplatníka s příjmy ze závislé činnosti vyplývá z § 35d odst. 4 ZDP, že je-li výše měsíční zálohy na daň snížená o měsíční slevu na dani podle § 35ba ZDP nižší než částka měsíčního daňového zvýhodnění, je vzniklý rozdíl měsíčním daňovým bonusem. Měsíční daňový bonus lze vyplatit, pokud jeho výše činí alespoň 50 Kč, maximálně však do výše 5 025 Kč měsíčně. Plátce daně je povinen vyplatit poplatníkovi měsíční daňový bonus ve výši stanovené tímto zákonem při výplatě příjmů ze závislé činnosti, jestliže jejich úhrn vyplacený nebo zúčtovaný tímto plátcem za příslušný kalendářní měsíc dosahuje u poplatníka alespoň výše poloviny minimální mzdy zaokrouhlené na celé koruny dolů, tedy v roce 2018 dosáhne alespoň výše 6 100 Kč a v roce 2019 alespoň výše 6 675 Kč. Do těchto příjmů se nezahrnují příjmy od daně osvobozené a příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně.

Zdaňovací období Minimální mzda v Kč Výše měsíčních příjmů pro přiznání daňového bonusu v Kč
2017 11 000 5 500 (§ 6)
2018 12 200 6 100 (§ 6)
2019 13 350 6 675 (§ 6)

Při ročním zúčtování záloh a daňového zvýhodnění poskytne plátce daně poplatníkovi slevu na dani podle § 35c ZDP (daňové zvýhodnění na dítě) maximálně do výše daně snížené o slevy na dani pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob. Je-li nárok na daňové zvýhodnění vyšší než takto vypočtená daň, má poplatník nárok na vyplacení daňového zvýhodnění formou daňového bonusu. Platí však podle § 35d odst. 6 ZDP omezující podmínka pro vyplacení daňového bonusu v tom smyslu, že poplatník má nárok na vyplacení daňového zvýhodnění formou vyplacení daňového bonusu, jen pokud úhrn jeho příjmů ze závislé činnosti od všech plátců daně v uplynulém zdaňovacím období, z nichž mu plátce daně provádí roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, dosáhl alespoň šestinásobku minimální mzdy, tedy v roce 2018 částky 73 200 Kč a v roce 2019 částky 80 100 Kč. Jestliže u poplatníka úhrn příjmů ze závislé činnosti nedosáhne za kalendářní rok alespoň šestinásobku minimální mzdy, poplatník při ročním zúčtování záloh a daňového zvýhodnění na vyplacené měsíční daňové bonusy v kalendářních měsících, v nichž úhrn jeho příjmů dosáhl alespoň výše poloviny minimální mzdy, již nárok neztrácí.

Přeplatek na dani z ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění a doplatek na daňovém bonusu, které vzniknou provedením ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, vyplatí plátce daně poplatníkovi nejpozději při zúčtování mzdy za březen po uplynutí zdaňovacího období, činí-li úhrnná výše doplatku ze zúčtování více než 50 Kč. Případný nedoplatek z ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění plátce daně poplatníkovi nesráží.

V souvislosti s prokazováním nároku na daňové zvýhodnění při stanovení záloh nebo daně poplatníkem plátci daně podle § 38l odst. 3 ZDP byla zákonem č. 170/2017 Sb. provedena určitá zpřesnění v písm. b), c) a e) tohoto ustanovení.

Příklad – zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek

Poplatník má pouze příjmy ze závislé činnosti, přičemž pracuje na zkrácený pracovní úvazek. U zaměstnavatele učinil prohlášení k dani, ve kterém uplatňuje daňové zvýhodnění na 2 děti žijící s ním ve společně hospodařící domácnosti. V průběhu roku 2018 má příjmy ze závislé činnosti za červenec a srpen ve výši 7 500 Kč a

 
 Nahoru