Input:

č. 91/1958 Sb. rozh. obč., Garance

č. 91/1958 Sb. rozh. obč.
K výkladu pojmu „zcela nepřiměřené zaměstnání“ podle § 1 odst. 1 lít. c) vyhl. č. 250/1956 Ú. 1.
(Rozhodnutí krajského soudu v Plzni z 6. února 1958, 7 Co 32/58.)
Rozhodnutím Státního úřadu sociálního zabezpečení byl navrhovateli snížen invalidní důchod na 60 % dosavadní výše, poněvadž posudková komise po kontrolním vyšetření jej uznala pouze částečně invalidním ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) a § 2 odst. 3 vyhl. č. 250/1956 Ú. 1.
Lidový soud v Plzni rozhodnutí Státního úřadu sociálního zabezpečení zrušil a přiznal navrhovateli invalidní důchod i nadále v původní výši.
Krajský soud změnil rozsudek soudu první stolice a návrh na zrušení rozhodnutí Státního úřadu sociálního zabezpečéní zamítl.
Odůvodnění:
V opravném řízení zůstalo nepopřeno, že navrhovatel utrpěl v r. 1943 úraz, jehož následky dosud trvají a spočívají v amputaci dolní končetiny v levém bérci. Stejně zůstalo nepopřeno, že navrhovatel je zaměstnán nadále ve službě dráhy, kde byl zaměstnán dříve, a že vykonává práci staničního vrátného.
Odvolatel popírá v odvolání, že by navrhovatel před úrazem byl, jak tvrdí, zaměstnán jako průvodčí nákladních vlaků a uvádí, že v tehdejší době byl pomocným dělníkem. V tomto směru však lze dřívější pracovní uplatnění navrhovatelovo bezpečně zjistit ze služebního dopisu ČSD, podle něhož navrhovatel před úrazem byl zaměstnán jako průvodčí vlaků. Jinak lze – rovněž z tohoto dopisu – zjistit, že výdělky průvodčích nákladních vlaků se pohybují v rozmezí od 1300–1500 Kčs měsíčně a že průměrná mzda navrhovatele v nynějším jeho zaměstnání činí 947 Kčs měsíčně.
Při hodnocení věci nutno tedy vycházet ze skutečnosti, že navrhovatel byl dříve průvodčím nákladních vlaků a nyní pro nepříznivý stav, způsobený následky úrazu, vykonává službu staničního vrátného.
Jádrem pro posouzení nároku je jedině otázka, zda toto nové zaměstnání je podle ustanovení § 1 odst. 1 písm. c) vyhl. č. 250/1956 Ú. l. zcela nepřiměřeným dřívějším schopnostem a společenskému významu dřívějšího zaměstnání. Podle ustanovení § 12 zák. o soc. zabezpečení je totiž nárok na invalidní důchod, jehož se navrhovatel domáhá, spojen s invaliditou, která je vymezena buď plnou neschopností k jakémukoli soustavnému výdělečnému zaměstnání nebo skutečností, že by takové zaměstnání vážně zhoršilo zdravotní