Input:

č. 91/1955 Sb. rozh. tr., Garance

č. 91/1955 Sb. rozh. tr.
Dílovedoucí, který z nedbalosti nezabrání, aby dělníci používali s bezpečnostního hlediska závadných pracovních pomůcek, které si sami bez jeho přičinění opatřili, odpovídá za úraz tím nastalý.
(Rozhodnutí krajského soudu v Brně z 18. listopadu 1954, 7 To 122/54.)
Obviněný jako dílovedoucí údržbářů se nepřesvědčil o povaze podvěsných jeřábů, kterých používali jako lešení dělníci jemu podřízení při montážních pracech prováděných ve výšce. Tyto jeřáby nevyhovující bezpečnostním předpisům zejména proto, že šlo o provisorní konstrukci s nedostatečnou stabilitou a i jinak nedostatečně zajištěnou, si pořídili, resp. opatřili dělníci sami bez přičinění nebo přispění obviněného, který jim k tomu nedal také žádné příkazy. Při jedné takové montáži prováděné ve výši tří metrů zakolísal jeden z dělníků, ztratil rovnováhu, spadl na podlahu a zabil se.
Lidový soud trestní v Brně uznal obviněného vinným trestným činem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 222 odst. 1, 2 tr. zák.
Krajský soud zamítl odvolání matky obviněného.
Z odůvodnění:
Obviněný se po vyhlášení odsuzujícího rozsudku vzdal opravných prostředků. Když však jeho matka podala v třídenní lhůtě proti rozsudku odvolání, zúčastnil se obviněný odvolacího líčení, popíral svoji vinu a dožadoval se zproštění, při čemž poukazoval na svoje pracovní zásluhy.
Výsledky provedeného dokazování, zejména posudkem svazového inspektora práce a sdělením ROH krajské inspekce práce bylo zjištěno, že přenosné lešení, jehož dělníci a mezi nimi i dělník, který se pádem s lešení usmrtil, užívali při montážních pracech ve slévárenské hale podniku, nevyhovovalo předpisům zejména proto, že šlo o provisorní konstrukci nedostatečně stabilní, na níž kromě toho chybělo zachycení pravé postranice schodiště, především však ochranné zábradlí kolem plošinky nacházející se ve výši přes tři metry, jakož i ochranné zábradlí po jedné straně výstupních schůdků. To ostatně uznává sám i obviněný, když připouští, že konstrukce neměla dostatečnou stabilitu a z toho důvodu, jakož i pro chybějící zábradlí, neposkytovala náležitou bezpečnost při práci, jak se obviněný ohledáním lešení sám přesvědčil, ovšem teprve dodatečně už po nastalém úrazu. Ani jako výstupní schůdky se ono zařízení dobře nehodilo. Také přiložené fotografie ukazují, že umístění plošiny přímo svádělo k tomu, aby pracovník stál na oné nezajištěné plošince. Bylo to pro něho pohodlnější, než stát na konsole, kde bylo nutné zajištění pásem, jehož však dělníci, jak obviněný připouští, při této práci vůbec nepoužívali.
Také dělník, který potom spadl, pracoval, stoje na nezajištěné plošince, která při své vratkosti zakolísala. Tím jmenovaný ztratil rovnováhu a protože mu chybějící zábradlí za dané situace neposkytlo oporu, zřítil se na podlahu, resp. na železná kolečka postavená na zemi u lešení. Jak bylo zjištěno pitvou, vznikla smrt následkem vnitřního zranění, jež si dělník pádem přivodil.
Obviněný doznal, „že viděl“jak dělníci po dobu už asi čtrnácti dnů před úrazem onoho přenosného lešení užívají, že neměl proti tomu námitek, domnívaje se, že jim toto lešení zcela dobře vyhovuje a že se o jeho nedostatečné stabilitě – jak už bylo řečeno – přesvědčil