č. 90/1954 Sb. rozh. tr., Garance
č. 90/1954 Sb. rozh. tr.
Je-li u trestného činu, k němuž bylo naváděno nebo pomáháno, vyloučeno podmíněné odsouzení nebo snížení trestu, je vyloučeno stejně i u návodu a u pomoci.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 15. září 1954.)
Obviněná A, jež byla ve vazbě, byla rozsudkem krajského soudu v Karlových Varech Odsouzena k trestu odnětí svobody v trvám deseti měsíců podmíněně na dobu tří roků pro pomoc k trestnému činu opuštění republiky podle § 7 odst. 2, § 95 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustila tím, že pomáhala dvěma spoluobviněným na útěku za hranice republiky. Při hlavním líčení žádala obviněná A, aby byla propuštěna na svobodu.
Krajský soud v Karlových Varech se usnesl podle § 104 tr. ř. propustit obviněnou A na svobodu s tím, že byla odsouzena podmíněně a proto pominuly důvody vazby. Proti tomuto usnesení podal krajský prokurátor stížnost a současně podal odvolání proti rozsudku též ohledně obviněné A.
Nejvyšší soud ke stížnosti krajského prokurátora zrušil usnesení krajského soudu a zamítl návrh obviněné A, aby byla propuštěna na svobodu.
Z odůvodnění:
Obviněná se dopustila trestného činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody od jednoho do pěti let. Vzhledem k odvolání krajského prokurátora proti rozsudku soudu první stolice hrozí tedy obviněné odsouzení k trestu daleko přísnějšímu, než jaký jí vyměřil krajský soud, a to je okolnost, která odůvodňuje plně obavu, že obviněná uprchne pro vysoký trest, který ji podle očekávání postihne. Je zde tedy i nadále důvod trvání vazby a proto je stížnost krajského prokurátora důvodná, hledíc též k tomu, že krajský soud vyložil nesprávně i ustanovení § 7 odst. 2 tr. zák. se zřetelem k § 95 odst. 3 poslední větě tr. zák. vylučujícímu u trestného činu opuštění republiky podle § 95 tr. zák. podmíněné odsouzení. Krajský soud totiž vyslovil názor, že „pomoc jest podle ustanovení § 7 odst. 2 tr. zák. samostatnou skutkovou podstatou nezávislou na spáchání trestného činu, k němuž bylo pomáháno…
