Input:

č. 87/1957 Sb. rozh. tr., Garance

č. 87/1957 Sb. rozh. tr.
Obecný zájem na splnění určitých úkolů odsouzeným na svobodě (na př. zájem na splnění výrobních úkolů na zemědělské usedlosti odsouzeného) neodôvodňuje podmíněné propuštění, nejsou-li splněny jinak podmínky v § 33 tr. zák. uvedené.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 6. září 1957, 1 Tz 159/57.)
Obviněný, kulak, hospodařící na usedlosti o výměře 19 ha, byl odsouzen rozsudkem lidového soudu v Jičíně k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na deset měsíců a k trestu peněžitému proto, že nesplnil výrobní a dodávkové povinnosti ze své usedlosti. Odvolání obviněného i okresního prokurátora byla rozsudkem krajského soudu v Hradci Králové zamítnuta. Obviněný si z uloženého mu trestu odnětí svobody odpykal (včetně vazby, která mu byla do trestu započtena) celkem osm měsíců.
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením z 18. dubna 1957 rozhodl, že se obviněný podle § 33 tr. zák. podmíněně propouští, při čemž podle § 34 tr. zák. stanovil zkušební dobu čtyř let.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil usnesení krajského soudu a tomuto soudu uložil, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Generální prokurátor stížnost pro porušení zákona odůvodňuje tím, že krajský soud vyslovil podmíněné propuštění jen veden zájmy, aby obviněný mohl splnit úkoly zemědělské výroby ze své usedlosti, nezabýval se však otázkou, zda vzhledem k chování obviněného za výkonu trestu a vzhledem k jeho pověsti jsou dány podmínky pro podmíněné propuštění, jak jsou vyžadovány v ustanovení § 33 tr. zák.
Usnesením krajského soudu byl porušen zákon.
Podmínky, za nichž může být odsouzený podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, jsou uvedeny v § 33 tr. zák. Kromě určité doby odpykaného trestu se vyžaduje, aby odsouzený za výkonu trestu svou prací a svým chováním prokázal polepšení opravňující k naději, že povede řádný život pracujícího člověka.
Krajský soud však kromě všeobecné zmínky, že odsouzený svým chováním nevylučuje naději, že i bez výkonu zbytku trestu povede řádný život pracujícího člověka, při odůvodnění svého rozhodnutí vychází z přesvědčení, že nepatrný zbytek výkonu trestu nemůže již v podstatě ovlivnit nápravu odsouzeného a naopak by mohl mít význam pro splnění (resp. nesplnění) agrotechnických lhůt na hospodářství odsouzeného. Podle názoru krajského soudu obecný zájem na řádném výkonu trestu a na důsledném stíhání provinilců druhu odsouzeného je převážen obecným zájmem na splnění úkolů zemědělské výroby.
Názor krajského soudu je však mylný. Jestliže zákon v ustanovení § 33 tr. zák. při posuzování otázky, zda odsouzený povede řádný život pracujícího člověka, i když si neodpyká celý trest, přikládá rozhodující význam skutečnosti, že odsouzený svou prací a svým chováním za výkonu trestu prokázal polepšení opravňující k naději, že povede řádný život pracujícího člověka, pak nutno v prvé řadě posoudit, zda předpoklady pro podmíněné propuštění byly zjištěny právě