Input:

č. 83/1955 Sb. rozh. obč., Garance

č. 83/1955 Sb. rozh. obč.
K otázce zavinění hmotně odpovědného pracovníka (vedoucího prodejny) na manku.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 15. dubna 1955, Cz 95/55.)
Národní podnik se domáhal žalobou na žalovaném jako hmotně odpovědném pracovníku náhrady schodku, který byl zjištěn v prodejně žalovanému svěřené při inventurách 29. června 1952 a 28. srpna téhož roku v částce 67.555,50 Kčs starých peněz.
Lidový soud civ. v Praze vyhověl žalobě do výše 1000 Kčs nových peněz a ve zbytku žalobu zamítl.
Krajský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudek lidového soudu, pokud jím byla žaloba zamítnuta, zrušil a vrátil věc lidovému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Lidový soud v novém řízení žalobu ohledně zbytku opět zamítl.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že rozsudkem lidového soudu byl porušen zákon, rozsudek zrušil a lidovému soudu uložil, aby ve věci dále jednal a znovu rozhodl.
Z odůvodnění:
Lidový soud zamítl žalobu, aniž se zabýval výší škody žalobci způsobené, neboť po provedení důkazů došel k přesvědčení, že schodky v prodejně zjištěné byly způsobeny činností prodavačky M., která byla v prodejně zaměstnána. Tato prodavačka byla sice trestně odsouzena jen pro odcizení jedné stokoruny v prodejně, ale šetření provedená v trestním řízení poskytují podle přesvědčení lidového soudu dostatečný podklad pro závěr, že její nesprávnosti se neomezily jen na uvedený trestný čin. Lidový soud má za to. že žalovaný, který až do příchodu M. do prodejny neměl žádné schodky a který od svých nadřízených dostal nejlepší vysvědčení, neodpovídá za vzniklou škodu ve větším rozsahu než bylo rozhodnuto prvým rozsudkem lidového soudu.
Důvody, pro které lidový soud žalobu zamítl, neobstojí. Jestliže lidový soud zjistil, že zažalovanou škodu způsobila prodavačka v prodejně, pak žalovaný jako hmotně odpovědný pracovník odpovídal by žalobci s ní solidárně (§ 340 obč. zák) za způsobenou škodu, jestliže ji spoluzavinil porušením svých povinností, na př. zanedbáním poučení a dohledu. Lidový soud s tohoto hlediska otázku viny žalovaného vůbec nezkoumal a pro jeho závěr, že žalovaný tuto škodu nezavinil, resp. že ji nezavinil ve vyšší