č. 81/1955 Sb. rozh. tr., Garance
č. 81/1955 Sb. rozh. tr.
Podle § 2 odst. 3 tr. ř. je úkolem soudu v trestním řízení spravedlivě rozhodnout o trestných činech. Rozsudek je však jen tehdy spravedlivý, jsou-li vyloučeny jakékoliv pochybnosti o jeho důvodnosti a správnosti, t. j. když v něm byly zjištěny a zhodnoceny všechny okolnosti činu a osoba pachatele a když toto rozhodnutí došlo výrazu jak ve správné kvalifikaci trestného činu, tak i ve správném odstupňování trestu.
Trestní odpovědnost podle § 210 tr. zák. není dána už tím, že pachatel nevyživuje osobu na něm závislou. Trestní odpovědnost vyžaduje zavinění (§ 2 tr. zák.).
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 8. července 1955,1 Tz 141/55.)
Obviněný, provozující soukromou drátenickou živnost, neplatil výživné určené usnesením lidového jako opatrovnického soudu v Krnově částkou 400 Kčs měsíčně (ve starých penězích) pro své tři nezletilé děti žijící u matky, rozvedené to manželky obviněného, která se znovu provdala.
Lidový soud v Krnově uznal obviněného vinným trestným činem ohrožení povinné výživy podle § 210 odst. 1 tr. zák. a odsoudil jej za to podle téhož ustanovení zákona k trestu odnětí svobody na jeden měsíc podmíněně se zkušební dobou jednoho roku. Tento rozsudek se stal pravomocným.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil rozsudok lidového soudu v celém rozsahu a tomuto soudu uložil, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Generální prokurátor ve stížnosti pro porušení zákona uplatňuje porušení zákona v ustanovení § 2 odst. 3 tr. ř. a namítá, že lidový soud rozhodl jak o vině, tak i o trestu na základě nedostatečných skutkových zjištění, pokud pak jde o výrok o trestu, že též neuvážil okolnosti rozhodné pro jeho výměru podle §§ 17 a 19 tr. zák. a dále předpoklady pro povolení podmíněného odkladu trestu. jak jsou uvedeny v § 24 tr. zák. Generální prokurátor navrhl zároveň ve lhůtě uvedené v § 218 odst. 2 tr. ř. ve smyslu tohoto ustanovení nápravu napadeného rozsudku.
Stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Podle § 2 odst. 3 tr. ř. je úkolem soudu v trestním řízení spravedlivě rozhodnout o trestných činech. Rozsudek je však jen tehdy spravedlivý, jsou-li vyloučeny jakékoliv pochybnosti o jeho důvodnosti a správnosti, t. j. když v něm byly řádně zjištěny a zhodnoceny všechny okolnosti činu a osoba pachatele a když toto zhodnocení došlo výrazu jak ve správné kvalifikaci trestného činu, tak i ve správném odstupňování trestu. Povinnosti spravedlivě rozhodnout neučinil v daném případě lidový soud zadost ani při posuzování viny obviněného ani při rozhodování o trestu.
Obviněný v řízení doznal, že výživné na děti neplatí, a k obhajobě uvedl, že je ve stavu nemocných, že jeho výdělek z provozu drátenické živnosti nestačí ani ke krytí potřeb jeho osoby, ježto platí výživné na další dvě děti zrozené mimo manželství a vydržuje nezletilého syna zrozeného v manželství s rozvedenou manželkou, kterého má od roku 1947 ve své výživě, že dvě děti žijící u matky, na něž byl kdysi uznán povinným platit výživné, jsou již výdělečně činné a že by nebylo proto správným, aby na ně platil.
Z těchto obhajobou uváděných okolností zjistil lidový soud z výpovědi zástupce Úřadovny ochrany mládeže, že…
