č. 78/1958 Sb. rozh. tr., Garance
č. 78/1958 Sb. rozh. tr.
Bylo-li již započato s výkonem trestu, ohledně něhož bylo podle § 392 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto, že část jeho připadá na trestný čin dotčený amnestií, část na trestný čin amnestií nedotčený, promíjí se podle amnestijního rozhodnutí jen část dosud nevykonaného zbytku trestu, která odpovídá poměru, v jakém byly podle § 392 odst. 1 tr. ř. stanoveny tresty za trestné činy amnestií nedotčené a na trestné činy amnestii podléhající.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. června 1958, 1 Tz 148/58.)
Odsouzený byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti let a k vedlejším trestům za trestné činy pokusu vraždy podle § 5 odst. 1, § 216 odst. 1 tr. zák., pokusu loupeže podle § 5 odst. 1, § 232 odst. 1 tr. zák., nedovoleného ozbrojování podle § 120 odst. 1 písm. b) tr. zák. a křivého obvinění podle § 261 odst. 1 tr. zák. Pravomocným usnesením z 30. ledna 1958 stanovil lidový soud trestní v Praze podle § 392 odst. 1 tr. ř. se zřetelem k amnestijnímu rozhodnutí presidenta republiky z 1. prosince 1957 na trestné činy amnestií (relativně) nedotčené, tj. na trestné činy pokusu vraždy a pokusu loupeže trest odnětí svobody v trvání šestnácti let, takže na zbývající trestné činy podléhající amnestii připadla dvě léta odnětí svobody.
Lidový soud trestní v Praze na to usnesením z 14. února 1958 vyslovil podle § 391 odst. 1 tr. ř., že byl odsouzenému prominut podle čl. I č. 5 rozhodnutí presidenta republiky z 1. prosince 1957 o amnestii zbytek trestu odnětí svobody v trvání dvou let připadající na trestné činy nedovoleného ozbrojování podle § 120 odst. 1 písm. b) tr. zák. a křivého obvinění podle § 162 odst. 1 tr. zák. podléhající amnestii.
Nejvyšší soud k stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil usnesení lidového soudu trestního v Praze z 14. února 1958, jímž byl odsouzenému prominut zbytek trestu v trvání dvou let a vyslovil, že se odsouzenému podle § 391 odst. 1 tr. ř. a čl. I č. 5 rozhodnutí presidenta republiky z 1. prosince 1957 o amnestii ze zbytku trestu odnětí svobody promíjí se zřetelem k pravomocnému usnesení lidového soudu trestního v Praze z 30. ledna 1958 část 1 roku 9 měsíců 13 dnů.
Z odůvodnění:
Generální prokurátor ve stížnosti pro porušení zákona dovozuje, že zákon byl porušen v ustanovení § 391 odst. 1 tr. ř., když ze zbytku trestu 16 let a 22 dnů nebyla prominuta toliko část odpovídající poměru, v jakém byly stanoveny tresty odnětí svobody na trestné činy podle § 5 odst. 1, § 216 odst. 1 tr. zák. a § 5 odst. 1, § 232 odst. 1 tr. zák. (tj. pokusu vraždy a pokusu loupeže) amnestií nedotčené a na trestné činy podle § 120 odst. 1 písm. b) a § 162 odst. 1 tr. zák. (tj. nedovoleného ozbrojovaní a křivého obvinění) podléhající amnestii, tj. poměru 8:1, přičemž by měla být…
